část 2

28. června 2011 v 20:01 | Janixka |  Leo
Jednoho dne už ale šla na středníVšichni se od ní drželi dál. "Nečumte tak na mě, když nic nechcete!" Toto se stalo její každodenní větou. Učitelé, ale i ředitel z ní měl strach. Věděl, že jakmile jí někdo naštve, tak je schopna vyhodit celou školu do vzduchu. Doufal, že k tomu nedojde. Tyto obavy na něj byly až moc stresující a tak jí vyhodil ze školy. Ta mu pohrozila, ať si to rozmyslí, že jestli jí vyhodí tak že ho zabije. On si ale trval za svým a proto se díky kapesnímu noži, který nosí stále u sebe přišlo ředitelovo tělo o hlavu. Zkoušela tedy vstoupit do školy jinam. Vzali jí na jednu odbornou střední školu. Když viděla, kdo je ředitelka bez změny na tváři jí bylo na jednu stranu lépe a na druhou o hodně hůře. Čeditelka je její matka. A přišla na to, že její otec je jeden z učitelů.Divila se, že ještě žijí. Málem je přejelo auto a myslela si, že se pozom, co zabila sbé soutozence zhroutí. Má dobré, že si jí nepamatovali za ty roky, ona však nikdy nezapomene na ty jejich xichty. Všechno vždy řešela bojem, mlácením atd. měla proto i tentokrát chuť do něčeho nebo do někoho praštit. ale to potěwení si nechá na tym jež jsou ti nejhorší v jejím životě. Moc o nich nikdy nepřemýšlela a nikdy pomalu nemluvila ale "Proč mě nezabili, když viděli co se mi děje? Pročmě nezabili, když se mě báli a nebyla jsem ještě tak velká?" nechápala. Těmito myšlenkami se zabívala přibližně celý den. Snažila se u sebe najít odpověď, ale žádnou nenašla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama