Červenec 2011

Mizerný bratr

28. července 2011 v 23:53 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Byla jedna dívka, která chodila do druhého ročníku střední školy. Každý den chtěla aby se její bratr vrátil z turné a aby žilijako rodina jako dřív. Čekala na nějdeset let, přezto že slíbil, že se vrátí do tří let. Sedm let doufala navíc a nevěděla o něm celkem nic. Nakonec se dívka rozhodla na něj zapomenout. V den, kdy se tak rozhodla byla jako vyměněná a více si všímala svého okolí. Při poslední hodině ten den se ozval školní rozhlas a v něm se rozezněla písnička Purple line. Tuto písničku měla nejraději a to je jediné, co o ní její bratr věděl. Ze všech tříd se všichni okamžitě podívali na rozhlas a poslouchali znějící písničku. Dívka byla jako v transu a vyšla na chodbu. V tu chvíly uviděla svého dlouho neviděného bratra. "Řekl jsi, že se vrátís za 3 roky a ne za deset let." přistoupila k němu a odstrčila ho stranou aby mohla projít. "Nevyšlo mi to. Omlouvám se." zesmutněl Hero. "Aha...tak ono ti to nevyšlo. tak jdi do háje. Já už tě do rodiny nechci, kdyby jsi přišel ještě včera, tak bych ti řekla něco úplně jinýho." zakřičela na něj a rozplakala se. Poté odběhla pryč. Hero ji chtěl dohonit, ale pak si uvědomil, že s nímstejně nebude chtít mluvit. Tak tam vyslal nejroztomilejšího z jejich party. Věděl, že on mu v tomhle pomůže. "On se chtěl vrátit. ale eměl jak. Manažer mu i začal vyhrožovat. Hero věděl, že když ti to řekne sám tak mu neuveříš. Prosím tě, věř aspoň mě." podíval se na ni smutně Xiah. Dívka se nechtěla s nikým hádat a tak Xiahovým řečem vyšla vstříc. Došla za Herem se sklopenou hlavou. "Fajn...ale ještě jeden takovej problém a končim s tebou." Hero se po těchto slovech rozzářil a objal svou mladší sestru. A svým šťastným pohledem poděkoval Xiahovi. Od té doby se už nic takového nestalo.

Stíhačka + kopačky

26. července 2011 v 20:43 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Micky si našel přítelkyni, která je celkem roztomilý a milý. Bohužel mu volá při každé možné příležitosti. "Takovejm se říká sříhačky Micky.Být tebou tak to s ní co nejrychleji ukončím, nebo nebudeš mít soukromí. Vždyť jí vadí i jen to, že u tebe stojíme a povídáme si s tebou." Povzdechl nahlas U-Know. "Ale to vůbec není prav..." snažil se bránit Micky ale najednou se ozval telefon. "Ať jde od tebe dál, Zlato." ozvala se jeho přítelkyně s rozhořčeným hlasem. Max a ostatní měli ve tváři výraz s pozvednutým obočím, který říkal. "Tak co?" "Musím se s ní rozejít." prohlásil Micky a hned na to následovala zmatená otázka. "Ale jak?" v tom přiběhl Max s knihou "Jak šetrně říci táhni." Přečetl klukům několik stránek a to už Micky nervově nevydržel a začal se svíjet a probrukovat si jejich písně. V tom přišel U-Know a začal s vyprávěním. "Když já se rozcházím s holkama tak jim říkám, že by to dlouho nevydrželo a že si najdou lepšího." "Jenže tohle je hnusný." "Když se rozcházíš s holkou, tak musíš ukázat, že tě to mrzí a být smutný. To zabere." přidal se Hero pišně. "Tak to je ta největší pitomost co jsem slyšel," připojil se do debaty Xiah. "Když na ni budeš hnusnej, bude tě dlouho nenávidět. Když ji uděláš před očima chudáčka, tak tím říkáš. Byl jsem k tomu donucenej. Nechci to tak." poznamenal Xiah. "Musíš na venek ukázat, že to doopravdy myslíš vážně a že ti to není líto. Nesmíš na ní vyhrknout máš kopačky, nebo tak něco. Ale musíš jí ukázat, že to nikam nevede a..." znova se ozval telefon, který až řval. "Kluci jste v tom chumlu nějak dlouho, měli byste od něj..." v tu chvíly mu U-Know ukončil hovor a rozešli se kluci po celém pokoji aby seděli pohodlně. "Už nevím, kde jsem zkončil, ale budeme to zkoušet. Nejlepší kopačky, jaký jsem kdy dal, byly vyjádřený písní." vzpoměl si Xiah. "To není špatnej nápad." poznamenal Hero a Micky se rozzářil a začal skládat melodii a Max se mu snažil vymýšlet slova. Nakonec to Micky zvládl a už s ni nemusel být a všichni na to rádi a se smíchem vzpomínají.

Nová image

26. července 2011 v 20:16 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Po každém koncertu se DBSK shodují na oblečení, které budou mít na ten další koncert. Přesto že každý z nich mají své návrhy tak se ujme u manažera jen jeden. "Tak tentokrát je čas na ten můj návrh." přihlásil se Hero a všichni se šli na ten návrh nakreslený na cáru papíru podívat. "To je strašný." prohlásil zaměstnanec, který tu nádheru měl učít. "Vždyť je to hezký." bránil Micky návrh kamaráda. Byli to roztrhané kalhoty a trochu větší trička, než byli DBSK zvyklí nosit. Na nohavicích by byla vyšita jména těch, kteří je mají na sobě a na triku by bylo velkým ozdobným písmem napsáno logo skupiny. Trvalo dlouho než přinutili muže, aby jim to ušil, Ale nakonec ho k tomu dokopali. Ale nakonec se to povedlo a stihli to těsně před koncertem. Bohužel neměli udělané náhradní oblečení a U-Knowovi se jeho triko roztrhlo. Kluci z toho byli zničený a hlavně Hero. "Musíme jít na pódium." připomněl Max vystrašeně a když počítač začal vyjmenovávat jejich jména, postupně nastupovali na scénu. Pouze U-Know nevystoupil a všichni fanoušci se najednou zneklidnili. Po chvilce co se jednotlivci představovali a děkovali fanouškum za to že tam jsou se tam přiřítil U-Know a zavolal hlašitě své jméno. Fanoušci začali nadšeně vískat a když měli DBSK prostor na mluvení tak U-Know přiznal. "Omlouvám se, že jsem přišel tak pozdě. Měl jsem malý problém se svým tričkem." a ukázal na díru na boku. "Tento model je udělán díky Herovi a tak jsem ho nechtěl zklamat a něco s tím udělat. Bohužel se mi nic nevedlo tak jsem tu v tomhle, ale myslím, že vám to vadit nebude. Nebo jo?" zakřičel U-Know na své fanoušky a od nich se ozvalo jednohlasné NE. V tu chvíly Hero k U-Knowovi přistoupil a objal ho. "Díky." řekl na něj a slyšeli to i fanoušci díky hlasitému mikrofonu. Pak už začali zpívat. Po zkončení koncertu k nim přišel manažer. "Jsem na vás pišný." prohlásil hrdě. "Už jednáte jako správná rodina." usmál se na ně. Tato slova je všechny zahřála u srdce a i s manažerem se objali.

Reklama

26. července 2011 v 19:51 | Janixka
Rodiče jednoho středoškoláka si o velkých prázdninách svého syna vzali volno v práci. Když jezdili v autě nebo byli někde ubytovaní, tak slyšeli všude reklamu na rakve. V rádiu, ale i v televizi. Když se na to zeptali kohokoliv, tak všichni říkali že ji neviděli. Když se v televizi podívali na jeho jméno a na internetu si našli jeho fotky, tak tam našli pouze rakev nebo hnijící tělo v rakvi. Začali se bát a kluk to začal brát jako předpověď, že se něco stane. O pár dní později, když tato rodina jela aoutem do nedalekého města, na ně někdo začal střílet. Nikdo nečekal, že i mladík u sebe má zbraň a sestřelil je. Boj tím tentokrát skončil. Žena z jejich rodiny ale byla mrtvá. Nechtěli to nikomu vysvětlovat a tak jí dali do rakve, která byla u nich ve sklepě. Další den viděli tuto reklamu znovu v televizi. Ten večer, jen několik hodin po tom, co ji viděli, slyšeli výkřik jejich příbuzné z rakve. Báli se tam jít, ale otevřeli dveře od sklepa a viděli jak se jejich příbuzná snaží dostat z rakve. Bylo jim však divné, že ruka sápající se ven byla už v rozkladu. Najednou se vynořil muž z reklamy, jak ho viděli na těch fotkách. A hned za ním šla jejich omámená příbuzná. Chtěli na mrtvoli zaútočit, ale ony se rozpadli během cesty za živými. Muž se synem se odstěhovali a za nedlouho bylo ve zprávách, že se našlo zmizelé tělo muže z reklamy, která se nevysílala už asi 20 let a u něj byla i rodina, která umřela v objetí i se svou zastřelenou matkou (manželkou).

Začátek

21. července 2011 v 22:10 | Janixka
Dva dobří kamarádi seděli na lavičce a povídali si o spolužácích, jak jsou neschopní a nesnesitelní. Ale postupem času se dostali až na vzpomínky, které se týkali jejich poznání. Jak on jednou přišel nový do nové třídy a nikdo se s nim nebavil. Ona jako jediná se rozhodla jeho trápení ukončit a přišla za ním a začala se s ním bavit o normálních všedních věcech. Když se rozešli do domovů šli na počítač, aby si spolu mohli dál povídat. Přez psaní ale nejsou cítit žádné emoce a tak se jí nelíbila jedna věta, za kterou neudělal ani žádného smajlíka. Nevěděla, jak to brát, a tak se naštvala a od té doby se s ním týden nebavila. Potom jí to přišlo už hloupé a tak za ním došla a řekla. "Ahoj, vítám tě v naší třídě." usmála se na něj a on jí to vrátil. "Díky moc. Budeme kamarádi?" "To doufám." usmála se milosrdně a objali se jako pravý přátelé. A pro oba to bylo něco, jako nový začátek jejich kamarádství.

Taneční studio

15. července 2011 v 16:10 | Janixka |  DBSK-mé povídky
"Maxi, nekaž to." Zakřičel s úsměvem u-know, když přešlápl špatně přez celý sál tanečního studia ve kterém zrovna zkoušeli. "Tak promiň." usmál se Max a zkoušeli znova. Jednoho dne na jejich zkoušku přišel majitel studia."Musíte to tady opustit do pěti minut." zesmutněl majitel a šel rovnou k východu bez nějakého vysvětlování. "Tak to teda ne." zakřičel opět U-know, "Proč by jsme to dělali?" "Protože se to tu bude zavírat. Jediné, jak b jste to tu mohli zachránit je, že by jste zatancovali to co umíte skupině lidí, která to tu chce zavřít." vysvětlil majital smutně a vyšel ven. "S tím musíme něco udělat." řek Hero a dali se opět do zkoušení. Druhý den odpoledne tam za nimi přišla komise několika lidí a sedli si na zem a čekali, jak je slavní DBSK ohromí tím, co se v této staré budově naučili. Mučili je tam tak dlouho, že už to Xiah nevydržel a spadl k zemi. "Xahu jsi v pořádku?" zeptali se ostatní. Báli se o něj a byli schopni vzdát se studia místo toho aby jeden z nich už nemohl tancovat. "Viděli jsme snahu, ale stejně." řekl jeden z komise. "Rozhodli jsme se, že vám ho necháme. Protože jste radši se zastali kamaráda na místo toho, aby jste tancovali sami. Tímto jste nás ohromili." DBSK i majitel byli šťastní, ale také unavení. A tak si šli všichni tanečníci lehnout a poté je čekal další den ztrávený v tanečním studiu.

Hádka

14. července 2011 v 23:28 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Kvůli manažerovi se všichni členové skupiny pohádali a proto své vystupování pověsilo na hřebík. U-know manažera bránil, že on jejich novou desku vydal. Pravda byla taková, že jí měl vydat do určitého termínu ale nestihl to. A U-know ho bránil. "To se ale může stát každýmu." "Jo, ale díky tvýmu kámošovi máme míň peněz." bědovali ostatní. "Tak příště se to..." Najednou se Micky zarazil. "Žádné příště už nebude. Ty si buď se svým přítelíčkem a my jdeme domů. Je konec." Dodal Xiah s lítostí v očích. U-know nevěřil vlastním uším. Nechtěl věřit, že se DBSK rozpadli, kvůli opoždění nového alba. U-know byl ztracen. Jediné, co musel udělat bylo, dojít k nim domu a přemluvit je, aby se vrátili. První šel tedy za Maxem, protože byl od něj nejblíž. "Ty se na mě taky zlobíš? Já už to neudělám. Vyhodíme ho a najdeme si jiného. A vyděláme mnohem víc." Tahle slova se Maxovi velice zamlouvala a tak šel s ním. Další byl na řadě Hero. Řekl mu úplně to samé a i u něj povolili ledy. Tak to bylo i u Mickyho. Když zazvonil u Xiaha doma, přišla jeho maminka otevřít "On je už ne letišti. Letí za babičkou na návštěvu." U-know se zděsil a okamžitě se sebral a uháněl, co mu nohy stačili aby ho mohl zarazit. Když ho našel a zakřičel na něj, už byl u vstupu do letedla. Řekl mu to samé, co ostatním, a i Xiah povolil. Ale podal letušce letenku a U-know se tedy otočil a šel směrem k východu. Xiah letušce nechal tu letenku a zezadu skočil U-knowovi okolo krku. "Dobrá. A pomůžeš mi s kugrama?" zeptal se roztomile. U-know mu vzal polovinu věcí a šli k němu domu kde čekal zbytek party. Tak se vrátili opět na scénu a U-know dodržel to, co slíbil.

Úplný začátek

14. července 2011 v 23:28 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Když Hero nastoupil do DBSK, tak byl poslední, kterého přibrali. Neměli v plánu už ani jednoho, ale Hero se tam probojoval se svým hlasem. Hero s nimi zpíval na koncertech a tak. Na každé akci se všichni tvářili, jako že všichni se všema vycházejí. Když zkončil další koncert manažer opět vyčítal klukům, co udělali špatně. To byla první věc, která se mu nelíbila. U-know na něj jako vůdce skupiny, kvůli manažerovi musel být také zlí, ikdyž nechtěl. Hero byl mezi těmito hochi smutný a nechtěl více s nimi být. "Ještě jeden koncert." řekl si. Jak si slíbil, tak udělal. Po koncertu se vrátil domů a najednou se rozezněl zvonek. Herova malá sestřička šla otevřít. "Ahoj, ty jdeš za bráškou viď?" ozvalo se ze zdola sladkým hláskem. "No to jo. Když mě za ním doprovodíte slečno." usmál se na ní U-know. "Hero. Můžu s tebou mluvit?" Hero se otočil hned, co slyšel své jméno. Bál se toho co přijde. U-know na něj spustil. "My tě potřebujeme." a nepustil Hera ke slovu. "Ty, jestli sis nevšiml, tak právě ty udáváš v naší skupině tón. Jsi nepostradatelná část, která tam teď není." "To je pitomost. Proč by jste jinak na mě tolik křičeli?" zeptal se Hero smutně. "Je to jeho práce. Za to je placenej. A já jsem vůdce. Ode mne se to prostě čeká. Čím více na vás řvu, tím více se budete snažit to do příště zlepšit a pak se to už nestane. Je to zaručená metoda." bránil se U-know. "Dobře. Vrátím se k vám. Ale zkus to omezit. Ano?" podíval se na něj Hero tázavě. "Rozkaz." usmál se U-know a vyrazili opět zkoušet. A dál to šlo jako po másle.

Maxi! Sednout!

14. července 2011 v 23:27 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Poslední dobou se Maxovi moc nedařilo. Byl zklamaný, že se mu pletl nohy při zkoušce, že zpíval o tón výš a sám sobě si vyčítal ještě mnoho jiných věcí. Byl zkleslí a ani kamarádi mu nepřidali na radosti. Pokaždé ho zvládli rozesmát, ale tentokrát se jim to nevedlo. Nevěděli co s ním, tak se snažili si ho nevšímat, ale bylo to těžké, když okolo vás chodí dobrý přítel a vy nevíte jak mu pomoci. U-knowa napadlo i volat záchranku, jestli by mu nepomohli, ale to mu kluci vymluvili. Maxovi se nálada nezlepšovala a nevěděl, co má dělat. "Proč se mi to děje?" Ještě horší bylo, že se hned vedle jeho baráku nastěhoval nový soused. Když přišel za nim, tak ho pozdravil a přinesl něco k jídlu. Soused ho pozval k sobě dovnitř a když byl Max skoro u gauče ozvalo se "Maxi." Sedni!" Max nevěděl, co si myslet, ale raději neodporoval a sedl si. Paní domácnosti, manželka muže který tam teď bydlí je milá, až na to, že každou chvíly okřikovala Maxe. Nikdy neslyšel nějaké takové zvuky a řev z domu a myslel si, že tam mají nějakého psa. "Kde je ten váš Max?" zeptal se zvědavě člen DBSK Max Changmin. "Žádnýho nemáme. To je na tebe." řekl a rozesmál se soused. Max zbledl, rozloučil se a odešel. Nechápe jak to můžou dělat. Tenhle týden ale ještě pokračoval. Na konci týdne to sousedovi došlo. "On si to asi vzal osobně." zamyslel se a běžel k Maxovi domu. Zazvonil zvonek a Max běžel ke dveřím. "Maxi neber si to tak. Ona...je popletená, protože jí Maxík zemřel den před tím, než jsi přišel. Nedošlo mi, že se jmenuješ Max." omlouval se soused. Max jeho omluvu přijal a opět se vrátil ke skupině a začali opět zkoušet.

Kurz

14. července 2011 v 23:27 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Při skládání další písničky to Mickymu moc nešlo. Začal si myslet, že není tak dobrý a že už nesloží ani jednu písničku. Nedavno viděl připíchnutý papír na tabuli a na něm bylo napsáno. "Naučíme vás pracovat s klávesami i s velkým piánem. Bereme začátečník, pokročilé i expert jako učitele." Dřív si myslel, že je to pitomost, ale začal se bát, že ztrácí zkušenosti s pianem a že by je potřeboval oživit. Zavolal tam a řekli mu svá jména a kdy a kam nastoupí. Když přišel ten den, Micky byl nervózní. "Dobrý den, jsem Micky Yoochun." "Ano, posaďte se, hned se vás někdo ujme." okamžitě tam přišla mladá učitelka na velké piano. Šli tedy k němu a chtěla aby jí Micky zahrál něco, co zvládá. Micky jí zahrál složitou skladbu až z toho učitelka byla unešena. "Jste skvělí, proč se chcete učit?" zeptala se nechápavě učitelka. "Víte...jsem zvyklí skládat si své písničky, ale poslední dobou mi to nejde. Tak jsem myslel, jestli by jste mi nepomohli." učitelka se zasmála a podala Mickymu noty. "Zahrajte mi to." Když Micky začal hrát, bylo to tak jemné, že všichni v místnosti zatajili dech a mysleli si. že se vznáší. Když to Micky u konce zkazil zalíbil se mu ten zvuk. Chvíl se rozehrával a nakonec mu z toho vzešla krásná melodie a tak vznikla další písnička. Všichni mu zatleskali a Micky pouze poděkoval a odešel. O pár dní později všichni z toho kurzu slyšeli tu melodii v rádiu. "Vděk patří především lidem z kurzu, který jsem nedávno navštívil a kde jsem dostal inspiraci z jedné písničky. Děkuji vám." Ozvalo se na konci písničky.