Úplný začátek

14. července 2011 v 23:28 | Janixka |  DBSK-mé povídky
Když Hero nastoupil do DBSK, tak byl poslední, kterého přibrali. Neměli v plánu už ani jednoho, ale Hero se tam probojoval se svým hlasem. Hero s nimi zpíval na koncertech a tak. Na každé akci se všichni tvářili, jako že všichni se všema vycházejí. Když zkončil další koncert manažer opět vyčítal klukům, co udělali špatně. To byla první věc, která se mu nelíbila. U-know na něj jako vůdce skupiny, kvůli manažerovi musel být také zlí, ikdyž nechtěl. Hero byl mezi těmito hochi smutný a nechtěl více s nimi být. "Ještě jeden koncert." řekl si. Jak si slíbil, tak udělal. Po koncertu se vrátil domů a najednou se rozezněl zvonek. Herova malá sestřička šla otevřít. "Ahoj, ty jdeš za bráškou viď?" ozvalo se ze zdola sladkým hláskem. "No to jo. Když mě za ním doprovodíte slečno." usmál se na ní U-know. "Hero. Můžu s tebou mluvit?" Hero se otočil hned, co slyšel své jméno. Bál se toho co přijde. U-know na něj spustil. "My tě potřebujeme." a nepustil Hera ke slovu. "Ty, jestli sis nevšiml, tak právě ty udáváš v naší skupině tón. Jsi nepostradatelná část, která tam teď není." "To je pitomost. Proč by jste jinak na mě tolik křičeli?" zeptal se Hero smutně. "Je to jeho práce. Za to je placenej. A já jsem vůdce. Ode mne se to prostě čeká. Čím více na vás řvu, tím více se budete snažit to do příště zlepšit a pak se to už nestane. Je to zaručená metoda." bránil se U-know. "Dobře. Vrátím se k vám. Ale zkus to omezit. Ano?" podíval se na něj Hero tázavě. "Rozkaz." usmál se U-know a vyrazili opět zkoušet. A dál to šlo jako po másle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama