3/13

23. srpna 2011 v 1:55 | Janixka |  Přátelství nade vše
"přišla za tebou a co bylo dál?" byl nedočkavý Len. "Budeš zase moje nelepší kamarádka? To co jsem říkala předtím, to jsem tak nemyslela...To mi řekla. Ale ta její tichá domácnost trvala tři týdny a pak přišla s prosíkem o odpuštění. Řekla jsem si, tak dost, a jí jsem řekla: Ne. Nechci aby jsi byla mou nejlepší kamarádkou. Nech mě být. A ona to zakončila: Nenávidím tě! Jsem ráda, že jsem se tě zbavila. Tím zkončila naše veškerá konverzace. A pak jsem se víc zaměřila na ostatní a dnes nejvíc věřím klukům, protože to nejsou takový drbny a všechno co chtějí, říkají narovinu. Vždycky, když je v nervu, má kluka jinýho na každý den a opakuje to každý týden." zkončila své vyprávění už definitivně. "A co říkala o tom, že odjede nebo co? Řekl jsem jí: Tak si klidně jeď." zeptal se nakonec Len. "Kem, pojď už domů." ozvala se ze dveří její maminka. "Hned tam jsem." vykřikla nahlas Kem. "Prý se chce odstěhovat do Anglie za její tetou. Upřímně, jsem jí to řekla taky." přiznala Kem a začala se smát. "A upřímně taky lituju ty kluky, který s ní budou chodit, a budou si myslet, že jí změní." ušklíbla se Kem. "Tak to jsme dva." usmál se Len, objal Kem a pošeptal jí do ucha. "Promiň. Vidím, že se ti chce plakat." Kem se k Lenovi přitiskla a Kim je sledovala z okna domu. Jijí mamka chtěla pro Kem dojít ještě jednou a čekat tam, dokud nepůjde. Kim jí zastavila a přivedla k oknu a už tam špehovali dvě. "To je v pohodě." snažila se ho uklidnit Kem, a přesvědčit, že se nic neděje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama