Říjen 2012

"To je moje!"

13. října 2012 v 14:45 | Janixka
Jedna dívka, která ztratila otce během deseti prvních let jejího života, se jmenovala Amálie. Amálie byla zvyklá na rozmazlování od její matky, která ji vždy vyhověla v každém ohledu. Matka neměla nejhorší zaměstnání a tak si to mohli i dovolit. Jednoho dne ale matka dostala výpověď a nesla to špatně. Ale nebyla jediná. Jejich věci se museli prodat, protože neměli po prvním měsíci už ani na nájem. "To je moje!" křičela Amálie na všechno čeho se matka jen dotkla. Ta ale postupně všechny věci začala vynášet na trh. Amálii se to nelíbilo a tak si vzala pár "svých" věcí a odešla od matky. Zjistila, že ty její věci jí život neochraňují, ale její matka ano a tak se vrátila a prodávali jejich věci o sto šest.

Otrava

12. října 2012 v 23:21 | Janixka |  Infinite
Kluci si zařídili školu na cestách, protože se v normální škole vzdělávat nemohli. Všichni by je tam poznali. Jednou jeli do takové obrovské chemické laboratoře a koukali tam na jednotlivé baňky s jedama, a ostatníma kdyselinama a sloučeninama. "A jak se v tom vyznáte?" zeptal se zvědavý L. "Máme na tom napsané lístečky s názvy kapalin." Odpověděla jedna z pracovnic. "Ale jak se vyznáte v tom, co je co?" Zeptal se znova L. "Na ty nejneprozkoumanější jsou tu odborníci, ale takové základní musíme znát všichni." Přiznala pracovnice. "To musí být náročné na paměť." Přiznal své domění Woohyun. "Víte, my jsme tu většinou ti, kteří tohle dělají rádi, takže se i ty chemické značky a zbytek naučíme rádi. Učíme se, co s čím můžeme smíchat a co nikoliv. I vy, i my se stále učíme." Usmála se mladá žena. Následovala poněkud depresivní otázka od Sungyeola. "Už vám tu někdy někdo umřel?" "Ano, bohužel, v této práci je to úplně běžné. Ale takové extrémisty tu moc nemáme, ti už tu nejsou." Přiznala popravdě žena. "Bojíte se, že umřete taky?" Zeptal se odvážně Sunggyu. "Ne. Bude mi ctí umřít při různých pokusech pokud nebudu pokusný králík. Mě to baví, rodinu nemám a tak jsem schopna dát všechno." "A nechtěla byste vyměnit rodinu za tenhle život, o který můžete přijít velmi brzy?" zeptal se Hoya. "Na jednu stranu ano, ale na tu druhou ne. Chemie je moje láska." Dongwoo došel k jedné baňce a koukal do ní z velké blízkosti. Nakonec do ní fouknul a utvořila se bublina. Ta praskla a Dongwoovi to vletělo přímo do pusy. Žena se lekla a okamžitě ho vedla k doktorovi. Ten přiznal. "Otrávil se." Všichni se lekli a stoupli si okolo Dongwoa. Přišel tam jinej doktor a prohlásil. "Mého bratra si vůbec nevšímejte. On je cvaklej. Vždycky tohle říká. Váš kamarád bude v pořádku. Ano je otráven ale není to tak zlé máme tu protilátky a když to vypije, hned mu bude líp." "Ale mě není špatně doktore." zazubil se Dongwoo. Doktor ho praštil. "Tak teď už mě bolí hlava." řekl Dongwoo naštvaně a lehl si. Dongwoo byl přinucen něco vypít a pak hned usnul. Do pěti minut byl vzhůru a odcházeli. Měli o tom napsat seminárku a všichni vylíčili Dongwoovu příhodu s jedem. "Naštěstí nebyl smrtelný." Napsal ne konec své seminárky Sungjong. Kluci nevěděli že nebyl smrtelný, ale pouze ve větším množství a když se to dozvěděli od doktora, všichni se tomu ze srdce zasmáli.

Jak se chovat?

12. října 2012 v 23:21 | Janixka |  Infinite
Kluci měli již za sebou pár lekcí slušného chování. Měli totiž vystoupit ve velice módním a slušném pořadu. Byl to pořad, na který kouká snad celá Jižní Korea. "Ale já to nezvládnu." ztěžoval si Sungjong. "Budeš muset!" řekl mu manažer se Sunggyuem nastejně. Večer, když šli všichni spát, Sungjong si lehl do své postele a počkal, dokud všichni nespali. Pak vstal a vzal si s sebou lampičku. Rozsvítil si v kuchyni a učil se zknížky jednotlivé lekce slušného chování od začátku. Ráno ho kluci našli spát na stole a tak ho společně přenesli zpět do postele. "Z dnešní lekce slušného chování ho asi vynecháme. Necháme ho spát." řekl mile a chápavě Sunggyu. Kluci byli asi v polovině hodiny a Sungjong tam přišel. Udělal, co po něm chtěli a pak odešel zase spát. Všichni byli překvapení, že to zvládl tak rychle, když si včera ztěžoval na všechno, co se dalo. Druhý den se opakoval do posledního detailu. Kluci to nechápali a tak si všichni šli večer číst z jejich učebnice. Každý byl se svou knížkou někde jinde, ale všichni se rozhodli se to nadrtit všechno, aby to už měli za sebou. Ráno je šel manažer vzbudit, ale v jejich pokojích nikdo nebyl. Začal je hledat po celém domě, ale nikde na jejich schovávačkách je nenašel. Tak tedy své pátrání vzdal a šel si udělat něco k jídlu. V kuchyni našel Sungjonga, v jídelně Woohyuna, na botníku seděl Sungyeol, v manažerově ložnici na druhé straně než spal manažer ležel Hoya. Ku podivu, hned vedle něj na manažerově straně spal Dongwoo. L byl mezi gaučem v obýváku a zdí, a Sunggyu ležel na koberci mezi gaučem a krbem. Manažer je všechny našel, když uklízel dům. Jedna věc se mu sle nezdála. "Jakto, že když byli takovej kousek od sebe, tak o sobě nevěděli a neučili se spolu?" Ale to nebyla jediná otázka, kterou si kladl. "Jak se Hoya dostal ke mě do postele, aniž bych si ho všimnul? A jak se tam dostal Dongwoo? To bych snad věděl, kdybych spal vedle nich." Manažer začal klesat na mysli. "Proč ale se to takhle drtili a nepočkali si na to, až to budou brát tzv. škole?" Kluci odpoledne vstali a koukli se na sebe, protože na sebe všichni měli dobrý výhled. Řekli si, že chtěli být lepší něž ostatní a všichni si odpustili, protože to chtěli úplně všichni.

Bráška

12. října 2012 v 23:20 | Janixka |  Infinite
Hoya jednoho dne si udělal volno. Nikomu o tom neřekl, všichni to věděli pouze díky lístečku, který nechal na jídelním stole. Na kerém stálo. "Promiňte. Doma jsou problémy. Musel jsem jet." Klukum to nevadilo ale manažer vypadal že se každou chvilku stáhne z kůže zlostí. Stále chodil dokola a opakoval jen jednu větu. "Proč mi to neřekl dřív?" V tom ho Sungjong zastavil a prohlásil. "Ale on ti to říkal. Je to tak tejden zpátky." Manažer se zastavil. "Aha. To je vlastně pravda." A sedl si. Hoya mezitím dojel domu a staral se o nemocného brášku. Byl u něj i doktor a říkal, že to nevypadá vůbec dobře což posoudil i samotný Hoya, kterého celá situaci s jeho mladším bráškou vzala a byl velmi rozrušený. Vzal telefon a okamžitě volal svému oddanému a staršímu bratrovi. "Sunggyu, já nevím co mám dělat." Ozval se zoufalý Hoya. Sunggyu se snažil ho uklidnit, ale nedařilo se mu to. Tak vzal kluky a jeli za ním. Po cestě mluvil s Hoyou přez telefon a pak mu zavěsil. Hoya se lekl. "Co když se něco stalo i Sunggyuovi?" řekl si. Tohle by v žádném případě nepřekousl. Hoya si sedl ke stolu a koukal na fotky jeho a jeho s kupiny a jak na některých byl i jeho mladší bráška, protože ho prakticky k sobě vzali jako rodinu, stejně tak, jak se berou jednotlivě kluci navzájem. Sunggyu došel až k němu. Předtím mu to vypnul, protože vcházeli do domu. Sunggyu přišel zezadu, takže si ho Hoya ani nevšiml. Sunggyu ho objal a pošeptal. "To bude dobrý. On se uzdravý. Doktor řekl že to nevipadá dobře, protože má několik nemocí dohromady ale jinak mu nic není." Utěšoval ho Sunggyu. Hoya se otočil a také Sunggyua objal se slzami na krajíčku. Bylo mu lépe a lépe a stejně tak jeho mladšímu bráškovi. L seděl u nešťastného brášky a koukal na to, jak se tam sunou všichni otatní, včetně maminky, která si také poplakala, když viděla jak to Hoyu vzalo. Koukla na něj, jak se usmívá a jde za druhým synem. Bylo jí hezky a když viděla, že se ti dva obímají, okamžitě se šla přidat. Ani kluci ze skupiny to nevydrželi a šli se obejmout. Pouze Sunggyu jako velkej táta koukal na své děti. Nevydržělo mu to ale dlouho. Dongwoo ho stáhl do chumlu obímajících se podivínů a začal se smát. To byl konec pro všechny. S jeho smíchem se totiž směje každý, stejně tak v této chvíly.

Náhradník

12. října 2012 v 23:20 | Janixka |  Infinite
Přestože se Infinite líbili písničky, které složili, zpívali i tancovali, postupně si přiznávali, že se jim spíše líbí písničky jiných skupin a autorů. Báli se toho, co by jim na to řekl jejich největší kritik a obávaný člen jejich personálu. Jejich vlastní kritik, který nesvedl pochválit je ani za jediný výkon. Kluci by rádi slyšeli i něco jiného než jen samou kritiku, bohužel na to tahle osoba není stavěná. Je to jejich poradce jak v image tak v hudbě. Kluci ho nemají příliš v lásce. Přestože se snaží mít rádi každého člena jejich štábu, nevede se to. Jediná černá ovce této rodiny. Všichni říkají že je skvělý v tom co dělá a proto jim ho nevymění ani nevyhodí. Je to tzv. Náhradník. Ani toto pojmenování pro něj se klukům nelíbí. Jednou, když kluci měli koncert a hned poté autogramiádu on byl všude s nimi a oni museli na dálku poslouchat jeho rady slušného chování. Další koncert v řadě Woohyun nemoh zpívat. Bylo mu řečeno, že ho bude nahrazovat ve zpěvu i v tanci. "Tak to teda ne." Vzpíral se Sunggyu. "To nemůžete." Přidal se v protestu Sungyeol. "A proč si myslíte, že je to Náhradník? Aby někoho z vás nahradil když to budeme potřebovat." Řekl otec Náhradníka a hned na to se opravil. "Budete potřebovat." "Vám jde jen o peníze že ano?" Než to Hoya stačil slušně doříct, Dongwoo už byl v muži. Vrazil mu pěstí a ten se zkácel a Dongwoo klečel nad ním. Natahoval se, že mu natáhne další ale Sunggyu ho stačil chytit za ruku a k další ráně nedošlo. "To stačí." Řekl Sunggyu trochu podrážděně. "A ty máš padáka, aby bylo jasno." Dodal také Sunggyu. Manažer se zhrozil a byl silně proti, protože takového dobrého náhradníka nikdo nemá, ale po chvilce pochopil přesně to, jak se kluci cítí. Koukl se na ně a přidal se k nim. "Odejděte prosím." Kluci na něj koukali jako na zjev, protože nečekali jakoukoli podporu z jeho strany, ale byli rádi, že je s nimi za jedno. Když Náhradník se svým otcem odešli, manažer se na kluky koukl a nasadil vážnou tvář. "Ale jak to uděláme s tím Woohyunem?" Woohyun se nadechl a koukl na své kamarády. "Já vím jak to uděláme." zašeptal. "Já budu tancovat ale zpívat ne. Ty moje části si rozdělíte vy a budete to zpívat za mě. Snadný ne?" Pochlubil se se svým nápadem. Kluci to tak udělali. Woohyunovým fanynkám se nelíbilo, že nezpíval ale spokojili se s tím, že ho alespoň viděli.