Červen 2013

Dopis Na Rozloučenou

11. června 2013 v 20:07 | Janixka |  Infinite
Kluci se stále dohadovali, jelikož neměli kohokoli, kdo by je usměrnil tí správným směrem. Sunggyu se rozhodl dát si pauzu v showbussinessu. Netušil jak moc se všechno zvtrne. Nevěděl, že to klukama tolik bude otřásat a netušil, že každé jeho slovo by v této chvíly bylo jako slovo od boha a jeho vrstevníků. Koukal na různé show, ve kterých byli ještě všichni spolu. Poté na televizi najel na jeden program, na kterém byl rozhovor s Infinite aktuálně. "Chybí vám váš leader Kim Sunggyu?" zeptal se jeden z mnoha reportérů. "Sunggyu nám samozřejmě chybí. Už jste někdy viděli rodinu, kde by to klapalo bez matky nebo bez otce?" řekl chytře Woohyun. "Ano, dnes už je mnoho takových rodin a proto si na místo, které je volné hledají dalšího člena rodiny. To chcete říct?" oponoval reportér. "to jsem říci nechtěl." obhajoval se Woohyun. "Promiňte, ale dnes nejsme ve svých kůžích takže už na nic nebudeme odpovídat." vykřikl manažer na všechny reportéry. "Poslední otázka, která ještě nebyla zodpovězena. Sungjongu, vy jakožto nejmladší člen skupiny by jste k tomuto tématu možná mohl něco říci." "Chcete vědět jak to bylo?" začal Sungjong ale pokračoval L. "Sunggyu napsal dopis na rozloučenou. Napsal tam, že se s námi už nebude zabívat, jelikož sami za sebe neděláme nic. Že bez něj nemůžeme ani vystupovat na autogramiádách. Napsal tam, že jsme totálně neschopní a bez něj, bez držení se jeho sukně, nezvládneme nic." "A měl pravdu!" zakřičel Sungjong. Všichni se na něj s údivem podívali, jak reagoval zrovna on. "Podívej se na nás. Jsme tu jako skupinka dementů, kteří se hádají o to, kdo bude mluvit, kdo má co říct aby jsme druhýho neschodili. Sunggyu tohle věděl a má pravdu. Víte co bych mu vzkázal kdybych měl jistotu že nás teď sleduje?" "Řekl bys. Sunggyu vrať se k nám. Začneme se snažit a přestaneme se vším co se ti nelíbilo. Potřebujeme tě. Nechceme o tebe přijít a hlavně, ve skupině Infinite jsi od začátku, to znamená, že jednou Infinite, navždy Infinite." Dodal nejen za všechny ostatní Sungyeol. "No skoro. Řekl bych. Sunggyu jsi právem naštvaný ale jsme rodina. A přesto co se v rodině stane si všichni odpouští a snaží se rodinu neroztrhnout. My se o to budeme snažit a očkáváme to i tvé strany. A pak ten zbytek co jsi říkal." "To je hezky řečeno, ale není to jen jako volební slib? Taky se nemají nikdy splnit." Kluci se na sebe podívali a hned všichni koukali do země. Hledali někde napsanou radu. A jelikož tam nikde žádná nebyla, chtěli se kouknout na manažera ale strach jim to nedovolil. "Sunggyu." ozvali se všichni diváci najednou. Kluci se otočili na osobu, která stála mezi maažerem a ochrankou, která koukala přímo na ně. "Slibuji že to splním." začal slibovat Dongwoo. "Já taky." Pokračoval Hoya i s ostatními. "Odemě to čekej taky." "Já taky." "Odemně taky." "To je snad jasný." "Tak dobře, sice vám nevěřím v tuhle chvíly ani slovo ale uvidíme jak s to ještě změní, ale ještě jednou to takhle dopadne, tak s vámi končím nadobro. Je to jasný všem?" zeptal se Sunggyu s klidnou tváří. "Je mi líto. Dali jste nás tak trochu opět dohromady, ale to neznamená, že z toho budete něco mít. Díky za váš čas ale už na nic neodpovídáme, kdo se otočí dostane pěstí." zasmál se Sunggyu a od ostatních se ozvalo nečekané zvolání. "Rozkaz Pane!" Ovšem ve všech těchto reakcích byl slyšet smích a všichni se bratrsky objali a Sunggyua kluci táhli v náručích. Předávali si ho celou cestu a ani na chvilku ho nepustili na zem aby šel po svých.

Strašné Dětství

11. června 2013 v 20:06 | Janixka |  Infinite
Od dětství Sungyeol neslýchal nic jiného, než že kouká jako vrah, je chladný jako vrah a podobně. Chtěl se těmto řečem vyhnout od chvíle co přišel domu do chvíle, než měl zase vypadnout. Jeho matka byla na všechny své i adoptované děti velice přísná a nenechala je nikdy dělat si co chtěli. Nemohli chodit ven s ostatními dětmi a hrát si na písku, nebo na prolejzačkách. Nemohli ani být sami sebou, stále se museli zařizovat podle mámina přání. Nikdy nedělali nic, co by je mohlo matce přihrát přímo pod ruku. Ovšem mlátila je i přesto, že se chovali přesně tak, jak ona sama chtěla. Sungyeol se jednoho dne sbalil a měl v plánu se nikdy nevrátit. Ani jeden z jeho sourozenců ho nemohli jít hledat a přemluvit ho, aby se k nim vrátil ani samotná matka ho nemohla najít. Ale ta to po dvou týdnech hledání vzdala. Po přibližném měsíci jí začalo srdce bít pokaždé, když ho viděla. Netušila co je to za pocit a ani ho cítit nechtěla. Srdce strachující se matky, když vidí své dítě, jak je daleko od ní a nemůže mu pomoci. Cítila se bezmocná a to bylo přesně to co Sungyeol chtěl. Od začátku chtěl jen tohle, aby ho měla stále na očích a trápila se za to, co dělala jemu i jeho sourozencům. Viděla ho každou chvíly v televizi, protože začínal on i jeho skupina nabývat na slávě. Jednoho dne to matka nevydržela a vzala všechny zbývající děti a jeli na jeho koncert. Sungyeol si jich všiml, když kamera bloudila mezi diváky. Viděl je tam všechny, jak se baví, jak si s ním zpívají, jak mají radost a úsměvy na tvářích. Nevěřil tomu, že je tam opravdu vidí ale byli tam. O přestávce za nimi šel a s matkou se objal, kluci na ně koukali jako z jara, protože oni dva se v životě neobjali. Byli v úžasu a zároveň šíleně šokovaní. Nakonec k nim přišli i ostatní děti a objímali se tam v rodinném kruhu. Všichni se smáli a kluci ze skupiny INFINITE si všimli neobvyklé radosti na Sungyeolově tváři a tak tam také přišli za nimi. Malý sourozenci Sungyeola prosili Woohyuna a Sunggyua aby jim zazpívali alespoň část jedné z jejich písničky. Kluci byli mezi svými fanoušky, přestože manažer pěnil a nelíbilo se mu že je tam může kdokoli ohmatávat a podobně. Klukům to ale nevadilo a jestě se sami svých fanoušků dotýkali, když je popostrkovali, aby kousek uhnuli. Kluci zazpívali celou písničku Before The Dawn a také tancovali. Nejvíce se malým sourozencům líbil kousek tance, kterému se říká škorpion. Byli z toho dost na větvi a tak to kluci museli předvést asi ještě třikrát. Všichni se s láskou rozloučili a od té doby Sungyeol jezdí domů víc než rád.

Infinite Na Farmě

11. června 2013 v 20:05 | Janixka |  Infinite
Kluci byli uvrtaný do nějaký show a měli ukázat jak by to zvládli na venkově. Nikdo jim ale neřekl, že se budou starat o samotnou farmu. Kluci byli vyděšený když to vyděli, byli při tom monitorovaný kamerami, ale nedávali to tolik znát. Když se kamery na večer vyply a rozdělovali se po celém domě kluci si povídali o jejich špatné situaci. "A jak s tímhle máme pracovat?" "Tohle jsme nikdy nedělali." "Nemůžeme se našim vesnickým fanouškům ukázat jako naprostý nemehla." Řešili to dlouho do rána a potom si šli lehnout. Počítali s tím, že až se vzbudí, kamery budou nainstalovaný a ve svém předsudku se ani trochu nezmýlili. Od samotného probuzení i spánku je monitorovali kamery. Kluci aniž by jim někdo ukázal, jak se na takové farmě pracuje se o to ani nepokusili. Večer ale museli nakrmit veškerý dobytek, který tam u sebe měli. Sunggyu se ostatní snažil přesvědčit, že to bude zábava a že to postupně začne bavit všechny. Jednotlivě rozdělil kluky k jednotlivým druhům zvířet, co tam byl. Sungyeol měl jít ke slepicím, Sungjong měl na starosti králíky, Woohyun prasata, L krávy, Sunggyu kozy a Dongwoo a Hoya se přihlásili o nejtěžší práci u tohoto obydlí. Nechtěli aby se ostatním něco stalo a když to slyšeli oba se nastejně přihlásili a řekli. "Já tam půjdu, vezmu si je na starost." Ani jeden si to nenechal vymluvit a oba byli tvrdohlaví a neústupný ve svém rozhodnutí. Takže ti dostali na starost býky. Nikdo s tím zprvu nesouhlasil, také nechtěli aby se jim něco stalo, ale jakmile se Hoya zeptal. "A když si to nevememe my tak kdy z vás se toho ujme? Stejně to zbyde na nás. To že jsme se přihlásili nic nemění na konečném rozhodnutí." Nikdo ani neceknul, aby to na něj třeba nehodili. První týden se s dobytkem prali co jen to šlo. Poté se situace začala lepšit. Po prvním měsíci jim přijel majitel farmy oznámit jak dlouho tam ještě budou a co musí ještě všechno udělat. Přijel a byl velice překvapený. Všichni si se svou skupinkou zvířecích kamarádů rozuměli tak, že takovýhle vztah k nim nemá ani sám farmář. O to více jim dal úkolů. Klukům ale práce nevadila. Rádi předělali a přetřeli plot, uklízelli po všech, co se procházeli tam a sem a dokonce se jim povedlo je všechny naučit chodit na záchod na kompost. Vysázeli nové kytky a pokračovalo to tak dobře, že když měli odjíždět, tak tam zůstali celý den a pomáhali s porodem jedné klisny. Nové hříbátko bylo na světě a stále se na něj jezdí dívat a vodit ho na procházky.

Infinite Prsten

11. června 2013 v 20:05 | Janixka |  Infinite
Každý Infinite člen dostal náramek, řetízek a prstýnek s jejich logem skupiny. Jednoho dne se řešila jistá věc. "Já nevim kde je. Ale musím honajít." říkal zoufalý Woohyun. "A nedal jsi ho zase nějakej svej slečně? V poslední době jich nebylo málo." přiznal rejpavě Sungyeol. Woohyun netušil ani v nejměnším, kam se jeho, ikdyž za tak krátkou dobu, oblíbený prsten mohl ztratit. "co když jsem ho spláchnul do záchoda?" zeptal se se zoufalstvím na sobě tak zřetelným, až to nebylo možné. "Woohyune, ten prstýnek ti nebyl ani trochu velkej, spíš si měl problémy ho sundat, takže je jasný že sám od sebe ti z prstu nespadl." řekl jasně a výstižně Sunggyu. "Ale co když..." Sunggyu ho nenechal domluvit a dal mu před pusu ruku aby už nemohl říct nic jiného, než do teď řekl. "Já už nechci nic slyšet, je ti to jasný?" zeptal se s důrazem Sunggyu. Sunggyu z celodeních řečí o ztraceném prstýnku měl plné zuby ale nemohl s tím nic dělat. Už několikrát za den varoval Woohyuna že jestli řekne ještě něco takovýho tak ho začne fackovat minimálně ale Woohyun si to svýma řečma vždy obešel. Přesto že byl s nervama v háji dokázal stále logicky uvažovat. To byla věc, která Sunggyua připravovala o rozum. L už to taky nevydržel a šel ho hledat do Woohyunova pokoje. Sungyeol a Sungjong začali prohledávat zbytek domu a přidal se i samotný manažer. Ostatní, což byli Hoya, Dongwoo a Sunggyu šli ven a půjčili si Woohunovo telefon a volali holkám, který tam měl uložený. Jedna jim řekla, že ho má a tak se kluci stavili u ní doma. "Dal mi ho sám, nečekala jsem že ho bude hledat." usmála se na ně. "On ti ho ale nedal!" vyjel na ní Dongwoo a Hoya se Sunggyuem ho drželi každý za jednu ruku. "Ale jo, dal." "Vážně? A víš jak tě tam má uloženou? Proč by takzvaná největší fanynka Woohyuna čekala na to, až jí její idol dá prstýnek, když to nemá vůbec v plánu?" Sunggyu i jemu dal ruku před pusu ale narozdíl od Woohyuna to nezabralo a Dongwoo povídal dál. "Večer jsem slyšel, jak někdo chodí po domě. Byla jsi to ty viď? Šla jsi k němu do pokoje, pracně jsi mu hosundala a dalo ti to takovou práci, že sis přitáhla k jeho posteli židli, která taky dělá hluk, když je tam hrobový ticho. Pak až si odešla zase oknem a jinak ti to šlo dobře viď?" Holka stojící ve dveřích se rozbrečela. "No a co? Ty kdyby jsi byl na mým místě, tak bys to neudělal?" "Ne neudělal. To bych ho radši otravoval celý dny, aby mi ho dal, až by ho to přestalo bavit a dal by mi ho. A nebo když by pro něj tolik znamenal jako pro Woohyuna znamená tenhle, že ho ještě ani jednou nesundal, bych mu ho nechal." "Tohle bylo podlí." předal se Hoya. "Musíš mu ho vrátit a sama." pomohl jim Sunggyu. "Dejte mu ho sami. Řekněte že jsem to byla já ale já mu ho vrátit nemůžu." po tomto přání kluci udělali jak bylo řečeno a všechno šlo opět dál.

Poslouchej Své Srdce

11. června 2013 v 20:03 | Janixka |  Infinite
"Písničku Listen to your heart zná přece každý." Hádal se s ostatními Woohyun. "A proto ji chceš použít jako svoji? Není ti to trochu blbý, využívat písničky se kterou se dělal někdo jinej?" nadával na něj Dongwoo. "Dost!!" zakřičel L a pokračoval. "Tohle nikam nevede, buď se začněte chovat jako lidi a ne jako zvířata, a nebo si to jděte vyříkat někam jinam." Kluci na něj zůstali civět a netušili jak se mají v tu chvíly zachovat a tak jim to L ulehčil tím, že sám odešel do svého pokoje. "Jsi v pořádku L?" zeptali se kluci, kteří jen nakukovali do jeho pokoje a nevěřícně koukali na svého kamaráda jak leží na velké posteli s obličejem zahrabaným v polštářích. Ten se otočil ke dveřím a viděl jak jeho kamarádi nakukujou do místnosti a koukají na něj ustaranými obličeji. Bylo vidět že je jim líto, že se trápí ale netušili, co mají dělat, aby se jeho nálada změnila. Jak L koukal na své přátele, tak to nevidržel a začal se smát. "Vy jste paka..." vypravil ze sebe L a hodil po nich jedním z polštářů, který měl všude okolo sebe. Kluci si začali takovou malou polštářovou bitvou do chvíle než přišel manažer. "Kluci už je pozdě a chtěl bych v klidu spát." oznámil rozespalí manažer. Hoya ale nemínil splnit to, oč je manažer žádal a hodil po něm také jeden polštář. Pak se i manažer k nim připojil a po chvilce to zkončilo a všichni šli do postelí a ulehli ke spánku. L ale nemohl usnout a tak šel do obývacího pokoje a koukal na krb. Do toho si pustil písničku Listen to your heart a poslouchal ji minimálně do půlnoci. Během ubývajícího času si ani nevšiml že během půl hodiny na pohovce, před pohovkou a na koberci před krbem byli všichni ze skupiny Infinite. Naposled si pustili tuto písničku a zpívali si ji všichni dohromady. Manažer stál ve dveřích a když písnička zkončila a kluci přestali zpívat, zatleskal jim. "Ale teď už vážně jděte spát." řekl už trochu rozzlobený manažer. Kluci slíbili, že hned půjdou a nakonec to ani nestihli. Usnuli na místech na kterých byli předtím. Když se kluci ráno probudili, řekli si... "Poslouchej své srdce a nekopíruj cizí...a hlavně, věř každému, koho v tom srdci máš. ;)"

Poslední Song 2/2

11. června 2013 v 20:03 | Janixka |  Infinite
Hoya našel na posteli jeho písničku Only tears a odnesl ji za klukama. Sungjong ještě nedojel výtahem až dolů a ještě nevyšel z baráku. Připravili si nějakou hudbu. Když vyšel, kluci začali zpívat a nechali i prostor jemu, aby zazpíval svou část písničky. Měl to přesně vyhrazené kdo co bude zpívat. Sungjong koukl nahoru na své kamarády, jak se drží a smějí se spolu, a slzy se mu opět vehnali do očí. Rozhodl se ale pro jednou, že jim jen tak neodpustí a tak utíkal dál, přesto, že se jeho kamarádi snažili udělat velmi dobrý skutek, ale pro Sungjongovo rozhodnutí bylo už moc pozdě. Vběhl do lesa a jak kluci viděli, že utíká dál, vyběhli ven za ním. Celou noc se nikdo z nich nevrátil domů, kromě Sungjonga. Ten tam okolo půl jedné ráno čekal, že už by se mohli vrátit ale do druhé hodiny ranní se nikdo nevrátil a tak se rozhodnul najít je. Každého našel v jiné části lesa, jen Sunggyua našel v parku, kam Sungjong chodil se Sunggyuem velmi rád. Sunggyu byl poslední, koho Sungjong našel. Viděl ho zklíčeného na lavičce, kam si vždycky sedávali a řešili všechny své problémy. Sungjonga nenapadlo ho tam hledat a tak ho hledal až do čtyř hodin ráno. Sunggyu se už pouze přemlouval, aby neusnul a čekal na svého brášku, kterého určitě napadne, že když si bude chtít promluvit, tak že ho tam najde. Sunggyu ze zimi a vyčerpání omdlel a ležel na lavičce asi pět minut než ho Sungjong našel. Vzal ho teda na záda a odtáhl ho domů. Když to viděli kluci z okna, šli mu okamžitě pomoci. Sunggyu byl podchlazený a ve stavu, ve kterém nemohl ani mluvit, ale naštěstí byl při vědomí. "Mě to tak mrzí Sunggyu. Já jsem tě našel před pár minutama. Vůbec mi nedošlo že by jsi mohl být tam." "Ale našel jsi mě." Prohodil Sunggyu nesměle a polochraptivým hlasem. Dál už mluvit nechtěl a ani nemohl. Proto se rozhodl uskutečnit svá nadcházející slova skutkem. Svého nejmladšího brášku vzal za ruku a táhl ho směrem k sobě a nakonec ho obejmul. "Promiň mi to. Vím že si je mám..." Sunggyu se zakašlal. "...držet zkrátka." Kluci se začali usmívat, protože s těmito slovy věděli, že Sunggyu bude zase v pořádku. Ten ale pouze chtěl aby to tak vypadalo a svůj účel to splnilo. Sunggyu druhý den odešel do nemocnice, bez toho aby to ostatní věděli, ale chtěl aby se to vůbec nedozvěděli. Bohužel doktoři řekli, že si ho tam asi týden nechají, že není úplně v pořádku a že neví čím by to mohlo být. Po týdnu na něj čekali kluci doma a Sunggyu si něco uvědomil, a tak jim to hned řekl. "Kluci tu písničku vydáme, ale v novém albu. Tohle nesmí zkončit. Vždyť jste viděli co s námi udělala představa, že bychom zkončili." Kluci souhlasili a další dohady o tom se už neuskutečnili. Tím bylo vše vyřešeno.

Poslední Song 1/2

11. června 2013 v 20:02 | Janixka |  Infinite
Kluci už měli dost kritiky, i ostatních věcí od pronásledování fanoušků až k doprovodu policie. Nechtěli se celý život skrývat a tak se rozhodli svou kariéru ukončit. Všechno šlo podle plánu. Poslední věc, kterou měli udělat, byla, nahrát poslední song. Ale jaký? Neměli nejmenší tušení, v jakém duchu by měla být nahrána a s jak velkými emocemi. Vlastně neměli vymyšleno k písničce vůbec nic. "Co teď?" zeptal se zoufalý Sungyeol, který za celou dobu přemýšlení byl mimo ostatní a přemýšlel bez rad ostatních a tak chtěl vymyslet originální písničku. Ale inspirace se nedostavila ani náhodou. Kluci se zaposlouchali do jiných písniček, smutných i veselých. Do pomalých i rychlích, ale pořád nic. "Tak odejdem jako skupina bez nějaké Last song ne?" prohodil jen tak L. "To nemůžeme." odpověděl Sunggyu. "Tak co chceš dělat? Když nemáme jedinej blbej nápad?" Prohodil slova i Woohyun. Dongwoo s Hoyou se snažili do této situace se nijak nevměšovat, ale jakmile začal Woohyun na Sunggyua křičet, chytli ho za ruce a přidrželi u sebe. Dokud se neuklidnil a nepřestal nadávat na všechny jak jsou neschopní tak ho kluci nepustili ze svého sevření. "Víš co? Jedinej, kdo je tady blbej, tak jsi pořád jen ty." zakřičel Dongwoo na Woohyuna. Pak Hoya musel Dongwoa přidržet sám. Jenže Dongwoo se mu vytrhl jeho neuvěřitelnou silou. Ten vyběhl směrem k Woohyunovi a vrazil mu takovou silou, že se Woohyun svalil k zemi. Sunggyu se do toho taky pustil, a držel společně s Hoyou Dongwoa a křičel na něj. "Vidíš, křičím na tebe, i na něj. Myslíš že je to něco platný? Ne! Já vím že jste a berete se jako bratři tak sakra se oba začněte ovládat." Sungjong byl smutný a nevydržel koukat se na své bratry jak se perou a tak odešel, aniž by si toho někdo všiml. Sedl si na postel a začal psát své pocity ve formě písničky. Srovnával je akorát mezi dívkou a chlapcem a nazval to Only Tears. Kluci, když si všimly že Sungjong už tam s nima není, tak se rozhodli jít za ním a omluvit se mu. Jenže On zrovna vyšel z pokoje. "Jste debilní. Začněte se chovat tak, jak by se bratři chovat měli a ne jako pubertální paka. Já jsem z nás všech nejmladší. Puberta se mnou teď hází jako s nikým z vás ale snažím se to nedávat najevo. Vy jste pouze a pouze blbečci, kteří se snaží udělat ze sebe strašný frajery. Uvědomte si, že bez kariéry hudebníka, by jste ani jeden neměl takovýhle problémy. Nesouhlasil jsem s tím, aby jsme zkončili, ale respektoval jsem to, když jste to tak chtěli vy všichni ostatní. Respektujte to, že já nechci aby jste se hádali alespoň přede mnou. Jinak se mlaťte, nadávejte si ale prosím, já to vidět ani slyšet nechci." Sungjong se slzičkama v očích vyběhl ven a kluci se o něj začali bát.

Tears

11. června 2013 v 20:01 | Janixka |  Infinite
"Sledoval jsem kapky slz, které jí padali po tvářích. Nedali se zastavit. Padali rychleji a rychleji a byli težší a těžší. Byli plnější smutku, ublížení, zklamání z lásky a hlavně trvalých citů k němu. Kapitola 11. Chlapec si nemohl pomoci a rozplakal se. Netušil, co právě udělal a jaký to bude mít následky na jeho život. Koukal na její fotky a vzpomínal jak se takto usmívala po jeho boku...Vyzíváme tě čtenáři. Dokážeš dokončit náš příběh? Máš jedinečnou příležitost, aby jsi měl svou část příběhu v naší knize." Sungjongovi se rozzářili oči a koukal na to s úžasem. "Já...bych...mohl mít svůj článek v knize Tears. To je paráda. Nebude to tak těžké. Celé se to točí jen okolo slz. Stačí je perfektně vylíčit a poznamenat každý detail." Sungjong se zaradoval. Nikomu ale neřekl důvod své dokonalé nálady. Kluci na něj koukali celý den a viděli jak se na ně za každou cenu usmívá. Bylo jim to trochu podezřelé ale byli rádi, že i on je rád. "Hele a co se ti vlastně stalo tak strašně dobrýho že se na nás usmíváš jako sluníčko celý den?" nechápal Woohyun. "Není to jedno? Pořád lepší než kdyby mu bylo smutno." vysvětloval s nezájmem Sungyeol. Sunggyu přišel k Sungjongovi a zeptal se ho potichu na to samé. "Tak večer se sejdem v obýváku u stolu a já ti to ukážu." odpověděl Sungjong. Večer se tam tedy sešli. Sungjong trvan na tom, že chce slyšet názor Sunggyua. "Stříbrné kapky plné smutku nespadli ze tváře jako dříve. Ne. Tyhle se držely na tvářích a zesmutnily tím spoustu lidí, kteří se na ni podívali. Ona smutná nechtěla být, ale neměla na výběr. Snažila se rozdávat jen úsměv ale to se ji nepodařilo. Slzy se třpytily jako osvětlené v měsíčním světle a jakoby spadávali do lestní túňky s nádherně čistou a průzračnou vodou. Chlapec se ze všech sil snažil aby se slzy přestaly dál tvořit. Políbil dívku a řekl jí ty dvě nejsladší slova, která chtěla celé roky od něj slyšet. Ta nádherná slova, která skreslila do památníčku s kapkami slz už tak dlouho. "Miluji tě" řekl chlapec a slzy vyhrkly z jeho očí a začal se omlouvat že to dříve ze sebe nevypravil. Bál se její reakce. Ale v tu chvíly, jejich slzy padali z jedné i z druhé strany a přesto že všechny byli úplně jiné, když se spojili, byli už nerozdělitelné a to si přáli. 'Být nerozdělitelní a zůstat navěky spolu." "To je nádherný." ozval se Hoya z poza pohovky. Potom už vylezli všichni kluci, kteří se schovávali a vyslechli si Sungjongova slova napsaná pro knihu Tears. Sunggyu souhlasil s Hoyou. "Hoya má pravdu. Je to nádherný a ani se nedivím, že Dongwoo už natahuje." Usmál se Sunggyu až to Sungjonga dojalo. Také začal plakat. "Víte, ono to není tak těžký napsat. Píšu to z vlastní zkušenosti. Jak jsme jednou byli v té stříbrné zátoce? Tam jste všichni měli na tvářích slzy a mě to přišlo přesně tak, jak jsem to teď popsal." Druhý den poslali Sungjongova slova vytvořena pro tuto příležitost do redakce. Nejen že se tyto slova otiskla v novinách ale i v knize, kterou měl Sungjong ze všech nejraději.