Leden 2015

Nekonečné Čekání

13. ledna 2015 v 22:51 | Janixka |  Infinite
Sungjong si našel novou přítelkyni. Byli velice šťastný a kluci rádi viděli úsměv na jeho tváři. Tu dvku znal i Sungyeol ze základní školy. Ale Sungjong ji poznal nedavno. "Tak co? Jak vám to klape?" zeptal se zvědavě Woohyun. "Je skvělá, nechápu jak jsem do teď bez ní mohl žít." usmál se Sungjong. "Ach ta první láska, co kluci." poznamenal L. Kluci jen přikývli. Sungjong se zarazil a chvilku koukal na Sunggyua. Potom kývl hlavou aby Sunggyu poznal, že s ním chce mluvit. Sunggyu a Sungjong šli do vedlejší místnosti a šeptali aby je kluci neslyšeli, ikdyby byli ušima na dveřích. "Sunggyu, je ve vztahu vážně ta láska tak nutná? Mám ji rád ale nejsem si jistý, jestli je to ta opravdová láska. Cítím se s ní dobře ale to je celý, ani nemám potřebu dělat další kroky v našem vztahu. Sunggyu se na chvíly zarazil nad Sungjongovým názorem na situaci mezi ním a tou dívkou. Když se potom vrátili k ostatním tak se bavili jako by nic. Ale Sunggyu stále myslel na to, co mu Sungjong řekl. Další den měl Sungjong opět rande se svou dívkou a kluci se rozhodli, že mu trochu pomůžou aby vypadal naprosto skvěle. Woohyun a L byli ti, co se v tom nejvíce angažovali. Zavolali si maskérky, které je vždy líčí do videoklipů a na koncerty. Sungjong opět vypadal, jako by ho v životě nic špatného nepotkalo. Byl sebevědomí a když by došlo na nejhorší, byl by ochoten to, co řekl včera Sunggyuovi, říci i jí. Sungjong šel do parku o pět minut dříve, aby se pojistil, že na něj ona nebude čekat. Uběhla půl hodina, a byli spolu domluvený, že když se jeden zdrží nebo něco takového, tak že si dají vědět. Ale ona stále nevolala. Uběhla hodina a on to nevydržel a zavolal jí sám. "Ahoj, no kde jsi?" zeptal se lehce podrážděně. "Ahoj Sungjongu, promiň ale nějak jsem nestíhala ale teď jsem přišla domů a asi tak za pět minut za tebou vyrazím." "Ale než sem dorazíš tak to je další půlhodina. To snad nemyslíš vážně." Naštval se Sungjong. "neboj se, já přijdu co nejdřív. Sungjong byl ten typ, co všechno odpouští ale tentokrát toho měl dost. Tu půl hodinu tam ale ještě počkal, aby jí to řekl do očí. Nakonec nepřišla ani do tý půl hodiny. Sungjong se postavil z lavičky, a šel k ní domů. Byl tam ani ne za pět minut jak byl rozčílený a jak pospíchal aby to měl za sebou. Když zazvonil na zvonek, přišel dolů ke dveřím dívky ex-přítel. Sungjong vešel do dveří a přesto že ho ex-přítel nechtěl pustit dál, sám vtrhnul až do jejího pokoje, kde dívka byla bez horních částí oblečení a ležela na posteli. "Já se s tebou nechtěl rozejít, byli jsem dobrý pár, ale ty jsi totální svině a řekla sis o to sama. Končím s tebou a nemáš žádné právo být na mě naštvaná, protože ta vina je v tobě. Za to že tě už v životě nechci vidět si můžeš sama." Sungjong se zarazil a koukl ven ze dveří a tam stáli kluci a drželi kluka zmlácenýho, který mu bránil vejít. Sungjong nevěděl jestli se má zlobit ještě na kluky za to že ho nenechali jemu, a nebo jim děkovat za to, že mu tu práci usnadnili. Vyřešil to tak, že se na ně jen usmál a tím si kluci ověřili, že na ně naštvaný není. A aby toho nebylo málo, zjistil, že ho sledovali celou dobu. Chtěli vidět jak to v jejich vztahu jde, když jim Sunggyu řekl to, co mu řekl Sungjong. "Ty jsi jim to prásknul? A to si říkáš kámoš?" Začal křičet Sungjong na Sunggyua. "Děkuju." nakones se Sungjong usmál a objal nejstaršího bratka z jejich rodinky.

Stíhačka

13. ledna 2015 v 22:50 | Janixka |  Infinite
"Kluci mě vám pořád jakoby sleduje moje bývalá nejlepší kamarádka. Pohádala jsem se s ní kvůli tomu, že se ke mě začala chovat jako totální ignorant a vůbec mě netolerovala. Chtěla vždycky abych já pro ní udělala první poslední a ona pro mě nikdy neudělala nic." Přiznala své trápení jejich dobrá kamarádka Phoenix. "Tak jí prostě odkopni a řekni jí to co jsi teď řekla nám." Radil jí Woohyun. "Jenže to není tak snadné. Ona se mi pořád vtírá a já to už udělala ale bylo to celkem na nic. Teď se vtírá ještě víc." Kluci se na svou starostlivou kamarádku koukali smutnými pohledy. Něvěděli jak jí ještě více poradit ale zkoušeli vše možné. Na všechno ale Phoenix řekla, že už to zkoušela a že je to ještě horší. "Tak jí zkus chvíly prostě ignorovat, třeba tohle zabere." Phoenix se rozhodla poslechnout Hoyovu radu a rozhodla se na tu dívku prostě kašlat. Po čase, jak jinak, než že to bylo ještě horší. Dívce se nelíbilo, že jí Phoenix ignoruje a snažila se rožnými prostředky se k ní dostat. Chvíli to bylo přes rodinu a nechávala jí doma vzkazy, zkoušela jí volat a psát, ale Phoenix jí neodpovídala. Nakonec to dívka zkusila přes kluky z INFINITE. Kluci jí měli vyřizovat různé vzkazy, protože s Phoenix byli denně v kontaktu. "A dost, s tou holkou zatočím sám jestli to ty nezvládneš." Řěkl naštvaný Dongwoo. Tak jak řekl tak to uskutečnil. Další den, kdy dívka přišla aby Phoenix něco vyřídili, tak Dongwoo naštvně začal na ní křičet. "Když se s tebou nebaví, tak k tomu má asi dobrej důvod. Nech jí na pokoji a přestaň za ní pořád líst. Copak ona ti zsahuje do tvýho soukromí?!" Dívka stála s otevřenými ústy před Dongwooem a nevěděla co říci. Dongwoo na odpověď nečekal a osobně ji doprovodil ke dveřím. Strčil ji na druhou stranu dveří a zabouchl za ní. Aby toho ale nebylo málo, ještě na ni zakřičel přes dveře. "Ať už tě tu nikdy nevidim. Je to jasný?!" Phoenix byla ráda za to že jí to kluci takhle zařídili, ale o to víc se ta holka chtěla pak scházet už jen s Phoenix. Nakonec se Phoenix naštvala do nekonečných rozměrů a řekla prakticky to samí jako jí řekl Dongwoo. "Jste ti nejlepší kamarádi, které si můžu přát. Nechápu proč holky jsou takový slepice ale kluci jsou nejvěrnější kamarádi." Kluci se jen usmívali a objali jeden po druhém svou nejlepší kamarádku. Nakonec bylo i skupinové objetí a k tomu se přidali i manažer, ochranka a ostatní personál.

Sen O Mrakodrapu

13. ledna 2015 v 19:36 | Janixka |  Infinite
"Kluci já jsem měl takovej sen, že to nebylo ani trochu reálný." Začal povídat Sungyeol. "Byli jsme tam všichni a nějaký dvě holky. Byli jsme v mrakodrapu a ty holky si dávali závod, která bude dole dřív bez toho aby použili výtah. Když zakřičeli start, tak jedna z nich běžela klasicky po schodech ale ta druhá se chytla zábradlí a jako že přeskočí rovnou do patra pod ní. Tam ale byl Sunggyu a chytil ji do náruče, když se málem praštila do hlavy ve spodním patře. Chvíli jste si tam povídali a pak Sunggyu dostal takovou hezkou sourozeneckou pusu. Pak skákala z patra do patra a v dalším jsi byl ty Woohyune. Chvíly jste si povídali a pak jsi taky dostal sourozeneckou pusu ale jen na tvář." Sunggyu s Woohyunem se na sebe jen tak podívali a Woohyunovi se to nelíbilo. "Jakto že on dostal na pusu a já jen na tvář?" Woohyunovi se to sice nelíbilo, ale smích z jeho obličeje nechtěl zmizet, ikdyž se chtěl tvářit naprosto vážně. "Tak pokračuj Sungyeole." Usmál se Sunggyu. "O pár pater zase níž se ta holka chytla špatně a pak tam visela jen na jedné ruce. V tu chvíly tam ale byl silný a ohleduplný zachránce." Všichni kluci se začali usmívat v domění, že je řeč o nich. "Já." "No to si děláš srandu?" ozval se Sungjong. "No dobře. Byl tam Hoya. Vytáhl ji a chtěl za to něco víc něj přátelskou pusu a tak se dlouze a vášnivě políbili. O dalsích pár pater jsem byl já, jestli to někoho zajímá, Woohyune já taky dostal pusu jen na tvář." "Aspoň že nejsem sám." Usmál se Woohyun. "O dalších pár pater byl Sungjong a dívka mu dala pusu a obímali se tak dlouho, dokud to jen šlo. O dalších pár pater byl L, pokračovala také sourozenecká pusa na pusu." Zdůraznil Sungyeol kvůli Woohyunovi aby ho tím naštval. "To byl sen co?" "No počkat! A kde jsem já?" ozval se zamlklí Dongwoo a čekal na vyslovení jeho jména. "Jo promiň, ono to není ještě všechno. Ta holka chtěla doskočit z druhýho patra rovnou na konec a tak jsi byl ty a jak jsi ji držel v náručí tak to bylo podobný jako u Hoyi, až na to že jsi ji začal sundavat i tričko a to už dál vidět nechtěl. Ale my jsme tam všichni sjeli výtahem a začali jsme vám říkat ať toho necháte, ale ty jsi ji natlačil na zeď a nechtěl jsi od ní ani na krok. To jsou sny co?" "A jsi si jistej že to byl sen?" zeptal se manažer, který tam za nima seděl a poslouchal co se dělo. Jedna dívka rozrazila v tu chvíly dveře. "Už jsem tady." udejchaná spadla na zem. "Co to mělo bejt?" zeptal se Sngyeol nechápavě. Když se otočil doprava, viděl tam svého kamaráda Dongwooa, jak leží na zemi a na něj dívka z jeho snu. Nechápal co se to děje a tak ještě chvilku koukal. Když se od sebe konečně odtrhli, Sungyeol poznal že je to jejich stará kamarádka Phoenix. "Phoenixi? Tak to potom už chápu že nám dala jen pusy a počkala si na to nejlepší až dole." "Tak co Sungyeole? Byl to sen nebo skutečnost?" Zeptal se vysmátý manažer, který o celé této misi věděl. Sungyeol se jen zatvářil, jako že všechno věděl, ale pravdou je že teď si byl ještě víc nejistý, jestli to byl nebo nebyl sen.

Phoenix 3/3

13. ledna 2015 v 19:35 | Janixka |  Infinite
Další tam tedy šel L. "Ahoj. Jak se pořád máš?" takto začala celá konverzace mezi Janou a L. Povídali si okolo deseti minut a pak z Janči vypadlo, že to všechno chce mít hotový brzo. Tak jí tam L poslal jako dalšího Sungjonga. Janča když viděla, že Sungjong vstupuje do místnosti běžela za ním a objala ho se slovy "tebe jsem už dlouho neviděla bráško". Kluci byli na chodbě a zírali na to jako na něco nepochopitelného. Oni si byli velice blízcí, ale vždy se báli něco zkusit, protože jejich pouto bratra a sestry bylo velice silné. Další šel Sunggyu. "Ahoj Phoenixi. Pamatuješ si na mě ještě?" zeptal se Sunggyu hned jak zavřel dveře. "Jasně že si tě pamatuju Sunggyu. Ty jsi byl jediný, kdo mě a mý tancování bral vážně jako hrozbu, ikdyž jsi neměl důvod. V koreji jsem nikdy nebyla a v telce taky ne." A pak vyšel a poslal tam posledního, kterýho Janča znala. Byl to Hoya. Ten se připravoval na další řev a smutný obličej z její i jeho strany. "Prosím nekřič na mě a nech si to vysvětlit." "Nebudu na tebe křičet. Vím že po těch třech měsících jste se jako skupina pěkně rozjeli.." Hoya ji nenechal pokračovat. "Pak jsem se ale bál se ti jen ozvat, nebo za tebou přijet. Tak jako tak, by jsi mě poslala do háje. Jsem si tim jistej." "Tím jsem si taky jistá." Usmála se Janča a Hoyu objala. Věděla, že hádat se s ním v době, kdy ho konečně po dlouhé době zase vidí je pitomost. Hoyovi se za své chování omluvila a sedla si na postel. Hoya si klekl kousek od ní a Janča na něj koukala stále zamilovaným pohledem, přesně tak, jako před pěti lety. Nevydržela to. Klekla si naproti němu, aby její rty byli těsně vedle těch jeho. Hoya neměl v úmyslu se bránit ani někam uhýbat. Bylo i na něm vidět že mu chyběla a že ho mrzelo že na něj vyjela. Hoya se k ní naklonil a políbil ji. Nebránila se, naopak oba se postavili a spadli spolu na postel. Objímali se a leželi jeden druhému v náručí a kluci slyšeli tu ránu, jak dopadli na postel a tak otevřeli dveře aby se podívali, jestli jsou oba v pořádku. A oni je překvapili tím jak si to dokázali mezi sebou vyřešit. Dongwoo na Phoenixe mrkl a byla stejná i odezva od ní. Usmívala se a Hoya byl také velice šťastný v jejím náručí. "Je to stejné jako před pěti lety." poznamenal Hoya. "Ne." ozvala se Janča. "Je to lepší než před pěti lety." A v tu chvíly byli úsměvy na každé tváři., která tam v té době byla.

Phoenix 2/3

13. ledna 2015 v 19:34 | Janixka |  Infinite

"Tohle písmo já znám." ozval se L. S tou si píšu taky. Pamatujete, jak jsme měli koncert v Paříži? Poznal jsem tam jednu dívku a ta mi nedala číslo ani adresu, ale řekla ať ji hledám ve Švýcarsku. Jednou jsem tam zajel a viděl jsem ji. Až na to že jsem se netrefil a byla to úplně jiná holka. Ale tak když už jsem ji oslovil tak jsme se začali bavit dál. Řekla že je z malého státu, že jeho jméno si jako korejec nezapamatuju a tak jsem se s ní nehádal. Řekla mi ať ji dám svou adresu, že mi někdy napíše. Myslel jsem že se neozve ale ozvala se asi do druhýho týdne. Od tý doby si taky píšem. Vlastně si ani nepamatuju jak se jmenuje ale taky to v nějakym z těch dopisů co mám bude." Došel pro svojí krabici, ve které to měl také seřazené podle měsíce a roku. Dokonce i podle dne. "Nenapíšeme jí, jestli by nemohla přijet?" zeptal se Woohyun. "To by jsme mohli. Ale víte co by mohlo být ještě lepší? Co kdyby jsme za ní dojeli my." řekl hned L. "To bychom mohli. Aspoň ji po dlouhý době uvidim a překvapíme." Když dojeli do České republiky našli si ji a když si zaklepali na její dveře otevřela jim její matka. "Ano, ta je na zahradě u bazénu." Kluci šli za ní a poslali tam zezačátku jen Hoyu. Ze zahrady ke dveřím kde stáli ostatní se ozývala hádka a strašný řev ale pořádně kluci rozumněli jen jednu větu. "To si vážně myslíš že ti odpustím?" dívka byla velice rozlobená, protože Hoya svou lhůtu překročil hned několikrát. Hoya se vydal směrem k ostatním a řekl. "Chce to jí dát nějaký čas." Janča šla pak hned dovnitř a když je všechny potkala u dvěří, ani se na ně nekoukla. Byla naštvaná, že tam poslali jen Hoyu a zrovna ty, se kterými si píše i voučasné době za ní nešli. Byla velmi vytočená a nehodlala jim nikdy odpustit. Šla do svého pokoje a chtěla na celou tuhle hádku a na to že se vůbec ukázal zapomenout, ale kluci to nechtěli nechat v tomto stavu být a tak šel za ní do pokoje Dongwoo. "Ahoj Jani." Holka se na něj pouze otočila a pak na celé posteli se otočila zády k němu. "Vím že jsi naštvaná, ale na mě by jsi nemusela být a mohli by jsme si přece dál normálně povídat. Ne?" Zeptal se trochu smutně Dongwoo. Janča se na něj opět otočila a viděla, že Dongwoo klečí kousek od ní, těsně vedle postele. Byla zaskočená, že jeho rty měla hned u těch jejích a měla problém se od něj držet dál. Dongwoo se nesnažil se od ní držet dál a políbil ji. Nakonec si oba vysvětlili, že to byla slabá chvilka a Janča mu i řekla o koho z jejich skupiny by měla zájem ale bála se toho, protože předtím na něj měla velice odlišný názor. Po chvilce Dongwoo vyšel z pokoje a říkal. "Prý tam má jít další ale žehlit si to budete muset každý zvlášť." usmál se a koukal na zkleslého Hoyu.

Phoenix 1/3

13. ledna 2015 v 19:34 | Janixka |  Infinite
"Byla jedna dívka, která si přezdívala Phoenix. Měl jsem ji možná víc než rád ale byla mezi námi příliš velká vzdálenost. Kdybych za ní pořád měl létat do České republiky a nebo ona za mnou sem do Koreje tak by to asi nefungovalo, tak jak by mělo." Vyprávěl Sunggyu, když si kluci měli vyprávět o zahraničí a děvčatech. "Taky jsem jednu dívku poznal v České republice. Jmenovala se Jana Nováková. Nebo tak nějak. Slíbil jsem jí, že se do 3 měsíců uvidíme, že za ní přiletím ale nějak z toho sešlo. Teď je po 5ti letech a já už bych se jen styděl se jí ozvat. Ale taky mezi námi něco bylo." mrkl Hoya na Sunggyua a od něj byla ta samá reakce. "Taky jsem znal jednu dívku. Taky byla z Český republiky, ale poznal jsem ji v Londýně. Byla tam na týden na takové školní exkurzi. Celý týden jsme spolu chodili ven místo toho aby si všímala učení a toho, co všechno už navštívili. Učitelka ji párkrát napomenula ale pak si všimla že spolu mluvíme anglicky tak to nechala být." Přidal se Sungjong. "To je paráda. Taky znám jednu holku z ČR. A taky je to nějaká Janča ale přímení si nepamatuju. Když jsem byl mladší tak mi nějaký gang šel po krku a tak jsem se snažil měnit státy, kde jsem se ukrýval. A ona mi našla úkryt u ní doma. Rodičům to nevadilo a tak jsem tam mohl zůstat až do soudu, který se taky konal v ČR a tak tam šla se mnou. Ale narozdíl od vás, já si s ní dodneška píšu. Ty dopisy co mi chodí v černo-modrých obálkách jsou od ní. A zatím jsem ještě ani jeden nevyhodil." Přidal se Dongwoo se svým příběhem. "Ukaž nám co ti píše." kluci se šli okamžitě zařadit do fronty a šli jako kačenky za sebou za vůdcem Dongwooem. Ten vyndal krabici zpod postele v níž byli jednotlivě vyskládány dopisy zabaleny páskou na které byl napsán měsíc a rok kdy mu to napsala. Kluci si každý vytáhl jeden svazek a pročítali si to. Bylo to napsané česky, ale všichni se kvůli své poznané dívce česky učili, ale když neznali jedno slovíčko, tak se Dongwooa zeptali co to znamená a ten jim to vysvětlil. Bylo tam ale i pár dopisů, které psala korejsky aby mu potvrdila, že i ona se něco naučila.

Dobrá Povaha Je Na Obtíž

13. ledna 2015 v 19:33 | Janixka |  Infinite
Sunggyu byl velice ohleduplný ke všem. Nejen k těm co si to zasloužili, ale i k těm kteří si to v žádném případě nezasloužili, ale Sunggyu se řídil svou intuicí a byl na všechny hodný. Klukům to někdy lezlo na nervy ale když šlo o ně tak se jim to vlastně hodilo. Bohužel našli se i tací kamarádi Sunggyua, kteří využívali jeho povahy. Sunggyu začal kouřit kvůli svému blízkému příteli, který ho víc a víc táhl k zemi až na dno. Sunggyu se na to dno dostal a nebylo mu tam zrovna fajn a rozhodl se s tím něco dělat. Na kluky ze skupiny při tancích začal být vážně tvrdý a už se nenechal svést k něčemu takovému jako bylo kouření, pití atd. Jednou jeho kamarád Park přišel za ním domů s tím že má problém a že neví jak se z té situace dostat. "Tak se na ni vykašli a najdi si jinou ne?" poradil mu Sunggyu. Chlapec měl problémy s dívkou. Byla na něj zlá a chovala se k němu hrozně, ale on to po dlouhou dobu opomíjel protože ji měl rád. Čas šel dál a jeho pocity a city k té dívce se začali měnit. Přestával jí mít rád a začal si všímat jejích opravdových nálad a postojů na některé z jeho otázek atd. Sunggyu svého kamaráda jednou vzal do klubu na diskotéku. Chtěl aby se alespoň trochu odreagoval a jelikož věděl že jeho kamarád je tak trochu děvkař věděl, že se mu minimálně uleví. V ten den tam ale byli i Sunggyuovo kamarádky od dětství a Sunggyuovi se nelíbilo kam to s jednou z jeho kamarádek směřuje. Ale díky své povaze mu nedokázal nic říct. Jednou ale za ním došel a že mu řekne přesně to co si zkouší před zrcadlem a nebude s tím otálet. Když se kamarádi sešli, dopadlo to úplně jinak než Sunggyu očekával. Nedokázal na tohle téma ze sebe vydat ani hlásku jen po čase mu řekl že je to jeho kamarádka a nechce o ní slyšet že je skvělá a krásná. "Parku, nelíbí se mi to že jsi s ní, ale tak budiš. Je to tak zřejmě jste spolu a já vás rozdělovat nechci. Chci aby byla šťastná a když už tak ty taky, jsi můj kamarád. Ale fakt se mi to nelíbí a začínáš si strašně moc vymejšlet a stahuješ mě špatnym směrem, takže já s tebou jednoduše končim. Doufam že jsem to řekl dost jasně." Podíval se Sunggyu na svého přítele a viděl ho stát se sklopenou hlavou. Přesně tohle vidět nechtěl ale řekl to. Poslal ho do háje takže dostal nové sebevědomí a byl rád že to má za sebou. "Chceš mi něco říct? Ne? Tak se měj." usmál se Sunggyu protože už ani nic slyšet nechtěl. Otočil se a odešel. Kluci když hoviděli jak si na něj otevřel pusu a byli nejlepší kamarádi více než rok tak to zvládl. Všichni ho v tom podporovali a nakonec se to povedlo. Akorát kluci dostávali za uši protože Sunggyu při tréninzích začal být opravdu důsledný a pokud to nezvládl jeden, nikdo nemohl odejít.

Otravná Fanynka

13. ledna 2015 v 19:33 | Janixka |  Infinite
"Promiňte, ale myslím že máte špatné číslo. Už mi nevolejte." Woohyuna obtěžovala telefonáty jedna dívka a nechtěla si dát pokoj. Nejdřív mu posílala jen smsky a pak začala rovnou volat. Woohyun jí to zezačátku zvedal ale pak se rozhodl že už nebude. "Co s ní mám dělat? Vždyť jsem tu jako na strělnici. Trefí se a náhodou jí to zvednu, nebo se netrefí a já jí ignoruju." "To bude dobrý. Ona po čase přestane volat." uklidňoval ho Sunggyu. "Nebo ji pomocí signálu z telefonu necháme vystopovat a napaříme jí pokutu. To ji odnaučí dělat si z nás tu střelnici." usmál se Dongwoo. "Má pravdu. Tímhle by jsme mohli ji od nás dostat, když na naší straně bude i policie." Pomáhal s argumenty Hoya. "Co když to nezabere a že ji nepřemohla ani policie, tak se jí zvýší sebevědomí a bude otravovat ještě víc, co pak budu dělat?" zeptal se starostlivý Woohyun. "Neboj se, k tomu nedojde. Znám takový holky. Navíc ona policii nezdolá. To že dostane jen pokutu ji popožene dopředu, ale pak ji můžeme šoupnout do nápravného zařízení. Alespoň na dva měsíce a to jí shodí hřebínek a přebytečné sebevědomí." Mrkl na ostatní Sunggyu. Byl svým nápadem tak přesvědčen, že to klukům vylíčil tak dobře, že to nejen hned pochopili, ale také se jim začal nápad zamlouvat. "Tak to uděláme. Necháme jí těď napařit jen pokutu a když to nezabere tak tohle máme v rukávu." "Počkejte, přece nemůžeme někoho šoupnout do nápravnýho zařízení. To je blbost. Jsme zpěváci, ne policajti. Tohle nám prostě neprojde." Prohlásil nakonec Sungyeol. "To je pravda, a kdyby to šlo a udělali by jsme to, fanoušci by se o nás už nezajímali a báli by se, protože by věděli, čeho jsme schopni." Dodal Sungjong. "Tak co s tím ale chcete dělat? Ona mě těma vzkazama jednou ukamenuje." smutnil Woohyun. "Tak jí za to něco nabídneme." dostal Dongwoo nápad. "Jo, ale to pak dopadne úplně stejně. Bude to dělat tolik fanoušků, a my budeme místo vystupování jen kupovat dárky za to, že jim zavoláme, tím utratíme prachy a budeme je ještě žádat aby nás nechali na pokoji." Dodal Hoya. Kluci čekali ještě pár dní a naštěstí pro všechny to během času dívka vzdala a tak Woohyun byl opět volný a nemusel se bát každého rohu, že na něj vyskočí jedna šílená fanynka. "Vypadá to že si vzala k srdci, že to číslo má zřejmě vážně špatné." řekl nahlas svůj postřeh Sunggyu.

Křídla

13. ledna 2015 v 19:32 | Janixka |  Infinite
"Kdo jsi?" Zeptal se L zmateně. "Já jsem tvůj blízký přítel." odpověděla postava za pouliční lampou, které nebylo vidět do tváře. "Kdybys byl můj blízký přítel tak tě alespoň znám, nemyslíš?" "Ale ty mě, znáš. Vzpomeň si. Já jsem ten co ti dal křídla." "Jsi jako reklama na RedBull. Nikdo mi křídla nedal, copak je na mě vidíš?" "No jistě že je vidím a když se podíváš do strany, uvidíš, jak krásně chvějí vzduch." L se otočil a skutečně viděl bílá křídla, která byla jako jeho tělo. Cítil chlad mezi pírky a bolest, když za ně zatáhl. "To ale není možné." Zježil se L hrůzou. Nevěděl jak na to reagovat, jestli má být rád, že má takovou nádheru, nebo se je snažit dostat pryč. "Co s nima ale mám dělat?" zeptal se zoufale L. Ale v tu chvíly byl už malý chlapec pryč. "Co teď?" zeptal se L sám sebe. "Co s tim? Co na to řeknou kluci? Takhle mě nesmí vidět!" L byl v koncích. Nevěděl co má dělat, jen věděl že se to nikdo nesmí dozvědět. Po týdnu schovávání si L dolítl k Sunggyuovi a všechno mu řekl. L nevěděl jak křídla schovat a tak byl velice nervózní. "L ale na tom nic není. Já schovávám křídla celý svůj život a nikdy jste si toho nevšimli." Sunggyu se usmál a sundal ze sebe svou oblíbenou koženou bundu. V tu ránu se mu objevila křídla. "Musíš je ovládat svou myslí. Už umíš lítat?" "Jo." odpověděl L. "Tak tohle je stejné. Musíš se na to soustředit a oni zmizí. Jen je musíš přikrýt bundou, mikinou, ale stačí i obyčejné tričko. Je těžké se celý den soustředit na tohle, ale dá se na to si zvyknout." "Počkat, když máme křídla tak to už jsme mrtví?" byl zvědaví L, ale spíše si z toho dělal srandu. "Nejsme mrtví L." usmál se Sunggyu. "Páni, to je jako sen..." "sen, sen, sen, sen, sen, sen..." ozvala se ozvěna z oblohy. "Počkat, je to jen sen? žádný křídla nemám, ty nemáš křídla, a všechno je v pořádku a já se za chvíli probudím u sebe doma v posteli a do pár minut si už ten sen nebudu pamatovat. Tak to se mi ulevilo." Po pár chvílých se L skutečně probudil. Protože kluci o něj měli strach tak šli k němu domu a přišli ho zkontrolovat. Naštěstí jen zaspal a nic vážného se mu nestalo. "Jsi v pořádku L?" zeptal se Woohyun. Celou tu dobu co tam byli a seděli u něj, slyšeli úryvky snu a docela se tím bavili. Hoya jak seděl přímo u něj, představoval si jak ty křídla mohli vypadat a Dongwoo, jelikož je dobrý malíř, maloval jak mu Hoya říkal. L si sedl a koukal nevěřícně. "Co tu všichni děláte?" "My se přišli ujistit že jsi v pořádku, jelikož jsi nepřicházel na zkoušku a jakmile to byli už dvě hodiny zpoždění tak jsme se přišli podívat na vlastní oči." poznamenal Sungjong. "To je dobrý." jásal Hoya, vzal Dongwoovi skicák a otočil ho na L. "Takhle vypadali ty křídla?" zeptal se Hoya. L se tolik lekl, že spadl z postele a koukal nevěřícně na obrázek ze země z druhé strany postele. "Ano, přesně takhle vypadali naše křídla." "Naše?" ujasňoval si to Sungyeol. "Jo naše. Moje a Sunggyuovo." "Takže já jsem byl také andělíček?" usmál se Sunggyu. Poté se položil na postel a naklonil k L. "A slušeli mi?" Kluci se začali řechtat jako šílení a stáhli Sunggyua zpět na židli, na které předtím seděl. "Jo Sunggyu. Slušely ti víc než mě." "Tak tomuhle říkám pozitivní ráno." zasmál se Sunggyu. "Nepůjdem někam na snídani? Mám docela hlad." Zeptal se L. "Na snídani asi už ne. Je půl dvanáctý, myslím že je čas tak akorát na oběd. Tak se obleč a jde se." Zvolal na všechny strany pokoje Dongwoo dost hlasitě, aby ho slyšeli všichni včetně toho na podlaze. "Proč tak křičíš?" "Aby jsi mě lépe slyšel a dělej já už mám taky hlad." mrkl Dongwoo na L. Během pár minut byl L připraven a během dalších pár minut už seděli v restauraci a všichni si dali kafe a byli vzhůru, ikdyž nechtěli.

Love In The Ice-Láska V Ledu

13. ledna 2015 v 19:31 | Janixka |  Infinite
Kluci měli exkurzi do muzea titaniku. Všichni dostali kartičky s jmény lidí, kteří byli v té době na palubě. Každý byl někdo jiný. Někdo byl kapitán lodi a někdo byl například malé dítě, které potopení lodi nepřežilo. Kluci z toho byli špatní a jelikož byla zim a a když se pvenku po exkurzi podívali na jakýkoliv led, připomínal jim ten vystavený v muzeu. Kluci se procházeli okolo náměstí kde byl tzv. Led lásky. Kluci nechápali po celá léta, čím je tenhle led zvláštní. Viděli starostu města, jak přivedl pár mužů s nářadím a chtěli tento led odstranit. Po každé uvolněné části ledu se ozvalo přání jené z dívek, nebo vypadl zmrzlí paprek, který dam vždy chlapci zatavili. "Miluji ho a chtěla bych aby nám to vydrželo věčně." ozval se hlas pro ně neznámé dívky. Když se led začal bortit klukům to připomělo potápění se titaniku. Až na to, že se stala trochu jiná katastrofa. Přiběhla tam dívka, k rozmlácenému ledu a klečela u všeho, co z toho zbylo. "To se nemělo stát." Přišel za ní její přítel a kluci v tu chvíly pochopili, proč se mu říká led lásky. Chlapec přišel ke své dívce a pouze pronesl. "Rozcházím se s tebou." Více nebylo ani potřeba a tak odešel. Dívka seděla sklíčená u hromádky ledových trosek. "Teď jsou i ze mě trosky." Povzdechla si. "Jak to funguje? Neříkej že jsi tam řekla jen své přání a od tý doby jste byli spolu." usmál se Woohyun. "Bylo to jedno ze společných věcí. Měla jsem ho strašně ráda, ale neměli jsme toho moc společného. Bylo krásné, když mi pověděl, že sem napsal své přání. I já mu řekla že jsem sem své přání pošeptala. Dokázali jsme se o tomto ledu bavit neskutečně dlouho. Nic jiného jsme snad za celý ten půl rok, co jsme spolu neřešili. Řekli jsme si, že když se s ledem něco stane, že je konec. Nechtěla jsem tomu věřit, ale ten den je vážně tady." Kluci byli překvapeni, že jim dívka prozradila úplně celý příběh a chvíly si s ní povídali. Zůstali tam sedět u té trochy ledu, který začal pomalu mizet, pod vrstvami sněhu, který padal. "Pojď." Sunggyu cítil že v ní mají kamarádku a tak se rozhodl vzít ji k nim. Ohřáli se u krbu a začali se bavit, jako by se znali už delší dobu před tím, ikdyž to tak nebylo. Kluci viděli že je stále promrzlá a tak jí nosili teplé deky, čaj i přidávali sami do krbu, přesto že jim to všichni zakazovali. Starali se o ni jako o sestru, kterou nikdy neměli.