Duben 2015

Nejlepší Kámoš

17. dubna 2015 v 7:02 | Janixka |  Infinite
"Čau Hoya, jak se daří kámo?" zeptal se muž v telefonu z příchozího hovoru. "Nazdar kámo, mam se fajn. Co ty?" řekl Hoya s úsměvem a když mu chtěl muž odpovědět, Hoya to nevydržel a zeptal se nabroušenym hlasem. "Ale nejdřív kámo, kdo jsi?" "Ty si mě nepamatuješ?" "Já nevím koho si mam pamatovat." odpověděl Hoya. Dongwoo slyšel jak Hoya ze svého pokoje křičí na osobu v telefonu. "Tak si to dej na kamerový telefonát." Hoya to udělal, ale viděl jen tmu a někoho v černém oblečení s černou kapucí, aby mu nebylo vidět do tváře. "Tak teď už vůbec nevím kdo jsi. Takže se měj kámo!" Naštval se Hoya. "Počkej! Promiň chtěl jsem ale vidět jak se budeš tvářit." "Fakt dobrej vtip." "Dobře, tak jsem nechtěl vidět jak se tváříš ale kvůli nějakým fanynkám to tam mám a oni mi pak dají pokoj, protože si myslí že to nejsem já. Taky to na tej fotce já nejsem ale to je jedno." Usmál se muž. "Tak počkej, musim to odinstalovat." Muž chvíly zápasil s nastavením a pak se na druhé straně objevil mladý chlapec. "Tak co? Už mě vidíš?" "Jo vidim, ale nevzpomínam si." "Bodeť by jo? Vždyt jsme se neviděli už nejakou dobu. Ale abych ti to ulehčil tak ti řeknu alespoň své jméno." "To by jsi byl vážně hodnej." usmál se konečně Hoya. "Jmenuji se Henry Lau a ty jsi býval můj nejlepší kámoš Lee Howone." Hoya si uvědomil, že jméno si spojí s jedním ze Super Junior M a postupně si vzpomínal jaké spolu dělali kousky. "Byli jsme pěkný kvítka co?" Zeptal se Hoya pobaveně. Dongwoo poslouchal za dveřmi a Hoya jeho telefonát měl puštěný přes reproduktor, tak to neměl tak těžké. "Mohli by jsme to zopáknout? Třeba zejtra? Máš zejtra čas na starýho kámoše?" zeptal se Henry. "Na starýho ne, ale na nej kámoše..." Dongwooa omrzel telefonát Hoyi s Henrym. Měl pocit, že Hoyu ztrácí ale řídí se tím "Když něco miluješ, nech to jít.". Hoya dál telefonoval a když zkončil koukal jak Dongwoo kouká na televizi a sklíčeně u toho sedí. "Co se ti stalo? Vypadáš nějak přejetě." smál se Hoya. "Nech mě bejt." odpověděl Dongwoo a šel do svého pokoje. Když si lehl na postel, slyšel jak se někdo blíží k jeho pokoji a tak běžel zamknout. Stihl to než přišel Hoya a znovu si lehl na postel. Dongwoo žárlil na Henryho a věděl, že proti starému příteli nemůže bojovat. Další den Dongwoo zase sklíčeně seděl u televize a Hoya přišel ostatním představit svého kamaráda. "Ahoj Dongwoo já jsem Henry Lau." přišel k Dongwoovi a podal mu ruku. "Ahoj, ať se ti u nás líbí a buď tu jako doma." usmál se Dongwoo a odešel opět do svého pokoje. Henry byl šťastný za slova, která od Dongwooa slyšel, ale že hned odešel, to se mu nelíbilo. Henry se cítil špatně, za to že je Dongwoo takový a tak nachvíly opustil Hoyu, když se šel převléknout a šel k Dongwoovi do pokoje. "Ahoj, můžu dovnitř?" "Jo, pojď." odpověděl Dongwoo. "Hele, jak to deláš, že Hoya ať je s kym je, tak mluví jen o tobě? Sešli jsme se teď Hoyou na půl hodinky a vyprávěl jen o tobě. Vy jste partneři nebo co?" "Ano, jsme parťáci." "No, ale já to myslím trochu jinak." Dongwoo se lekl a zůstal na Henryho koukat. "Ne, gayové nejsme. To se neboj." usmál se napůl Dongwoo. "Vážně ale, takhle blízcí jsme si já a Hoya nikdy nebyli a ty jsi s nim jen pár let a už jste skoro jeden." "Hoya o mě mluví?" "No jéje. Ten nezavře pusu. To jsme tuhle s Dongwooem...No on Dongwoo tohle... a takový. Prostě pořád." Dongwoo se usmál a postavil se z postele. "Víš já jsem včera slyšel tvůj a Hoyi telefonát, a chvíly jsem poslouchal za dveřma. Myslel jsem si že jsme nejlepší přátelé, ale po tom telefonátu jsem se bál že se vrátí zase k tobě. Teď mě prosím omluv. Promiň Henry, ale musim to dát s Hoyou dohromady. Jako s kámošem."usmál se a nakročil si to k Hoyovi. Otevřel dveře a Hoya tam byl rozkročenej aby nemohl tentokrát Dongwoo utéct. Dongwoo do něj narazil a chvilku koukal, jak tam stojí. Dongwoo si nakročil a Hoyu objal. "Já myslel, že když jsi se svým dalším nej kámošem tak o tebe přijdu jako o bráchu." "Kámo v klidu. On je možná nejlepší kámoš." Dongwoo se koukl na Hoyu a čekal jaké to bude mít pokračování. "Ale ty jsi prostě brácha, brácho. Jasný?" zeptal se vysmátej Hoya. Když si to pak všechno vyříkali, byli nejlepší kamarádi ze všech třech a bavili se o všem možném a trávili spolu každý volný den a každou volnou chvilku.

Využití Ztracené Duše 2/2

17. dubna 2015 v 7:01 | Janixka |  Infinite
Když Hoya slyšel co Dongwoo říkal po jeho odchodu rozplakal se znovu. Poslouchal to tak dlouho, dokud to nepochopil. Hoya si uvědomil že mu Dongwoo říkal, že si ho pamatuje z dětství a že tam s nimi byla jedna dívka, kterou měli oba strašně moc rádi. "Sunggyu. Když jsem byl malej, měl jsem nejlepšího kamaráda, říkal jsem mu Dong a on mi vymyslel přezdívku Ho-ya. Znali jsme ještě jednu dívku, o které jsme si mysleli že když jsme ji viděli spadnout z útesu ve kterém byli špičaté a ostré skalky, mysleli jsme že je mrtvá a pak jsme zjistili, že je Phoenix a že se léčí sama. Dongwoo je právě teď určitě u toho útesu. Phoenix nám řekla že tam ztratila jednu duši z deseti které měla a kterou hostila. Dělala jí pouze lidskou schránku. Už několikrát jsme tam byli a nikoho jsme nenašli ale říkala že právě díky této duši měla obrovskou a rychlou regeneraci. Podle mě tam Dongwoo šel pro tu duši, ale možná si neuvědomuje, že ho to může zabít, ne každý může hostit ducha." Dongwoo opravdu stál nad útesem a ani se nenadál a byl tak silný vítr, že Dongwooa smetl dolů, přímo na ty skalky. Byl probodnutý na několika místech když tam Sunggyu a Hoya dorazili. Koukali tam na svého přítele, jak bezmocně vlaje ve větru kousek nad zemí. "Dongu!" zakřičel bezmocně Hoya. "Ho-..." Dongwoo který chtěl odpovědět neměl moc sil a tak ze sebe soukal hlásky postupně. "...Ya". "Koukej! Vidíš to?" zeptal se Sunggyu a koukl se na Hoyu. Největší skalka, na kterou byl Dongwoo nabodnut se roztříštila na prach. Nad Dongwooem létal duch mladého chlapce okolo osmi let. "Ty blázne, chceš pomoci příteli a sám se zabiješ?" "Já ale nejsem mrtvý." Odvětil polohlasem Dongwoo. Kluci nahoře to slyšeli díky ozvěně, kterou propast tvořila. Duše vlezla do Dongwoova bezvládného těla. Sunggyu a Hoya nevěřili vlastním očím. Všechna krev se zastavila, přestala téci z Dongwoova těla a ten se pomalu zvedal. "Na co tak čučíte vy nahoře?" zeptal se Dongwoo vysmátý jak něco. Spolu všichni tři došli k Woohyunovi. Přesto že ránu už měl zacelenou strupem stále ho to velmi bolelo. Dongwoo přišel k Woohyunovi a jelikož to byla duše malého phoenixe který vstává ze svého popela, Dongwoo dal nad jeho koleno ruce. Woohyun se lekl okamžikem, kdy mu koleno začalo hořet. Nepálilo to ale bál se. Jeho koleno najednou úplně shořelo. Všichni se na to koukali jako na to, že ho Dongwoo připravil o nohu. Dongwoo vzal popel z kolene Woohyuna a začal ho prášit na místo, kde dřív to koleno bylo, kde teď nebylo nic jen na jedné straně stehno a na druhé straně lýtko ničím nespojené. Hořící popel se sformoval a samotný popel poté odletěl. V tu chvíly měl Woohyun své koleno už zpět bez bolesti a zranění. Dongwoo vyčerpáním spadl na zem a jen on vedle sebe viděl ležet malého phoenixe. "Jsem rád že jsi mě konečně využil, čekám na to už pár let, až přijdeš." usmál se malý phoenix. Jeho duše se ztratila ale najednou na celou místnost bylo slyšet co dál malý phoenix říká. "Kdyby zase něco, přijďte kluci. Rád pomůžu." Kluků špatný pocit se změnil na obrovskou důvěru v neznámou malou dušičku.

Využití Ztracené Duše 1/2

17. dubna 2015 v 7:01 | Janixka |  Infinite
"Myslím si, že potřebuji prázdniny. Nic se mi nedaří. Dneska jsem spadl ze schodů a víc jak půlku jsem jich sjel po koleni než jsem sešel. Už nikdy si nevezmu společenský boty do budovy bez koberců." Ztěžoval si Woohyun. "Ale prosim tebe. Vždyť to nemůže být tak hrozný." Řekl Dongwoo a vyhrnul Woohyunovi nohavici. "Vidíš? V pohodě." "Jo, tahle jo, protože touhle jsem byl ve vzduchu když jsem padal." začal se vztekat Woohyun. Dongwoo vytáhl tedy pravou nohavici a vytřeštil oči. "Ty bláho. Co se ti stalo?" Woohyun měl zrvácené kalhoty a Dongwoo když to viděl a otřel Woohyunovi pravé koleno a viděl jak se další krev valí z jeho nohy, tak úplně oněmněl a chvíly tam na to jen zíral. "Dongwoo?!" zakřičel Sunggyu. Dongwoo z toho omdlel. Nešlo o to, že by se mu zamotala hlava z toho, že viděl krev, šlo o vzpomínky."Kluci asi si budu muset dát pauzu. Já od tý chvíle co jsem se probudil v nemocnici nemůžu být v klidu a soustředit se na to co mám. Házim se marod." "Tak to teda ne! Manažer by měl vědět co je s tebou." vyhrkl na Dongwooa Sunggyu. "Tak si taky dávám prázdniny." Ostatním nezbylo nic jiného než souhlasit protože v pěti se to možná naučí líp a rychleji, ale stejně to ostatní budou muset doučit. Hoya, Sungyeol, Sungjong, L a Sunggyu koukali na odcházejícího Woohyuna s Dongwooem. Chlapík v růžovém saku a druhý v černé kožené bundě odcházeli a přes skleněné dvěře už nebyla vidět ani jedna ze siluet postav. "Co s tím budem dělat Sunggyu?" zeptal se Hoya. "Přece máme za pár dní koncert a musíme ještě procvičit choreografii." "Dongwoo nám musí říct co se stalo a my mu musíme pomoci a Woohyunovi na to nalejeme něco na rychlé hojení." řekl Sunggyu svůj plán ostatním. Všichni se měli rozdělit na dvě skupinky ale Hoya chtěl jít za Dongwooem sám. nakonec tam šel i Sunggyu. Sungyeol, Sungjong a L šli za Woohyunem. Woohyunovi natřeli koleno koňskou mastí a byl klid. Druhý den tam přišli a Woohyun měl natřené koleno celkem šestkrát a už nebylo ani nic vidět. S tvrdohlavým Dongwooem to bylo težší. "Proč nám to ksakru nechceš říct?!" nechápal Hoya. "Víš co Sunggyu? Já odcházím s touhle tvrdohlavou bramborou co býval můj bratr tu můžeš zůstat sám." Dongwoo se na Hoyu koukl a nedalo mu aby nic neřekl. "Pořád jsme bráchové. Ne?" zeptal se smutný Dongwoo. "Ne nejsme! Porušil jsi slib. Slíbil jsi, že si budeme říkat úplně všechno, ale tohle mi říct nechceš. Řekli jsme si..." Z Hoyova oka spalda první slza a začal popotahovat. "...že budeme lepší než bráchové. Že budeme jako nejlepší kámoši na celej život ale bráchové a že si budeme říkat úplně všechno." Hoya pokračoval v pláči. "Ale já..." Dongwoo začal mluvit, ale Hoya v tu chvíly vyběhl pryč z Dongwoova domu. "...už jsem ti to jednou říkal, ale nevěnoval jsi tomu pozornost. Řekl jsem, že to nikomu jinýmu neřeknu a ani jsem to nikomu neřekl. Sunggyu prosímtě..." Dongwoo se otočil na posledního kamaráda, který tam s ním byl a začal plakat také. "...řekni mu to. Pamatuj si to doslova prosím." Sunggyu se bál že to pokazí ale když Hoya vyběhl začal nahrávat na telefon. Tím pádem měl jistotu že to Hoya uslyší naprosto přesně. "Ty, já, Phoenix + velkej útes. Co se to rovná Ho-Ya?!"

"Hořím!"

17. dubna 2015 v 7:00 | Janixka |  Infinite
L začal mít poslední dobou noční můry, stále se mu zdálo, že okolo sebe má modrý plamen a že ho to pálí. Vždy křičel na statní kteří chodili okolo něj. Jakmile začal hořet on, snažil se to uhasit, ale ani jednou se mu to nepovedlo. Vždy shořel. Asi po týdnu se mu to přestalo zdát a pak šel jednoho dne do parku. Byl na tom místě, kde ve snu hořel. Vzpoměl si do detailů, jak se to stalo a jak se pomalu rozhoříval a pálilo ho celé tělo. L se chtěl opřít, protože to na něj nějak doléhalo a propadl do sudu o který se opřel. Byl plný benzínu a L se zhrozil. Ale říkal si že se teď nemá jak dostat k ohni a tak se uklidnil. Jenže ten benzín tam měl vrhač ohně a zrovna foukl a L procházel okolo něj. Plamen byl modrý jako ve snu, ale nebyl to on, co hořelo. Bylo to za ním. "Mělo mi to ukázat, že se něco takového stane?" zeptal se sám sebe L. Viděl na zemi sklíčenou osobu, která byla celá od krve, která byla rozlita všude okolo ní. Hořela. "Ona hoří." zakřičel L na celý park. Všichni se seběhli okolo ní a L jí chtěl podat ruku, ale pálila jako otevřený oheň. "Nesahej na mě." řekla skoro posledním dechem dívka. Nakonec z modrého plamenu se stal už jen popel. Dívka byla rozprášena vysokým žárem. L koukal na popel u jeho nohou a jak se pomalu ale jistě krev vsakuje do půdy, pod jeho nohama. Náhle tam nebyla žádná stopa toho, že by tam dívka předtím ležela, tak se všichni rozešli jen L zůstal klečet, jako předtím u hořící dívky. Ze země začal lítat popel vzhůru, schoulil se do větrno-popelového víru a nebylo v něm nic vidět. V tu chvíly se objevila opět hořící dívka, modrým plamenem, ale tentokrát modrý plamen utichl. Dívka už na sobě neměla žádnou krev a ani stopu zápasu. "Jsi vyléčená. Jakto?" nechápal L. "Ty trubko. Copak ty jsi zase zapomněl kdo jsem?" usmála se dívka. L jen tak zakroutil hlavou, protože dívku nepoznával, pak si ale vzpomněl a ona ho přesvědčila že si to myslí správně, když mu řekla kdo je. "Já jsem Phoenix ty truhlíku a co dělá fénix? Vztává ze svého popela ne? Proč se mi tak asi říká?" "Já nevím, ale měl jsem o tebe starost." přiznal L. "To je dobře. Pojď půjdem za klukama." usmála se Phoenix a dovedla L k ostatním. Vysvětlili jim situaci a Phoenix mohla začít vysvětlovat, jak se k této schopnosti dostala a jak to dělá a jak to funguje úplně od začátku. Je pravda že do této doby ji nikdo z Infinite v takovémto stavu neviděl. Ale co dovedlo L na to místo? Byla to Phoenix, která chtěla aby to viděl? Byla to náhoda? Byl to osud? To nikdo neví.

Jiné Povolání

17. dubna 2015 v 7:00 | Janixka |  Infinite
Kluci rádi poznávali práci, která se točí hlavně okolo nich. Jak viděli účetní, jak protočítávají tržby, ochranku, jak se o ně stará a musí s nimi být skoro dvacetčtyři hodin denně, manažera, jak se rozčiluje, že mu nic nevychází, kostimérky, jak se perou s jejich rozcuchanými vlasy po ránu, a stylisty, kteří vymíšejí nové a vždy lepší oblečení na koncerty. Kluci byli vždycky strašně moc zaměstnaní svou prací, učit se kroky, texty a pak zkoordinovat jednotlivce, aby vystupovali jako jeden a aby tam nebyla změna ani jedné sekundy. Kluci si udělali pár dní volna a řekli si že se rozdělí a každý půjde sledovat práci v jednotlivých úsecích jejich "zaměstnanců". Sunggyu a Woohyun byli první den u účetní, Dongwoo a Hoya se od ochranky nechtěli hnout ani na krok, přesto, že to mělo být přesně naopak. Muži z ochranky se je snažili setřást, ale zjistili, že Dongwoo a Hoya je sledují na každém kroku. "Pěkně jsme si vás vycvičili." prohlásil muž z ochranky. "No to se vsaď že jo." usmál se Hoya. L byl u kostimérek, a jedna dívka tam měla za úkol nalíčit tu druhou, aby se na ně mohl kouknout při práci. Sungyeol byl u manažera a po chvilce sledování jeho práce ho to přestalo bavit. Stále jen křičel a nadával, a nechtěl s tím přestat. Sungjong byl u stylistek a také jim dal za úkol aby dvě si dali takovej souboj v kreslení. Která bude mít lepší návrh na nové šaty na další koncert tak ta vyhraje den "Sungjonga a stylistky". Jméno tam zatím dát nemohl, protože ještě nikdo nevyhrál. Obě dvě souhlasili, protože s žádným Infinite členem ještě ani jedna nebyla, aby tam nebyli ostatní. Chtěli poznat pro koho vlastně pracujou a jak se chovají, když jsou sami a ne s ostatními. Sunggyu se po čase zapojil do účetnictví. "Máš talent, měl by jsi tu pracovat s námi." řekla jedna z účetních. "Ani nevíš, jak rád bych si dal na chvíly pauzu s tancováním a tím stresem okolo toho abych mohl se někdy věnovat i jiným věcem, které mě baví. Ale mě tohle bavilo i ve škole." Přiznal se Sunggyu. Woohyuna to moc nebralo, nerozumněl tomu a stále se v tom ztrácel. "A proč je tady tohle, a proč tohle? Já to nechápu." ztěžoval si Woohyun. Dongwoo a Hoya si užívali s muži z ochranky. Začali si s nimi i tykat a prostě vše šlo skvěle. L si užíval s holkama s líčidli, a koukal na to, jak se baví a jak si schálně dělají naschvály a malují si rtěnku po tvářích. Všichni se smáli až je boleli břicha, ale protože L byl stále nenalíčený, začali malovat i po něm. Sungyeol byl úplně mimo z toho, že se manažer pořád jen vzteká a Sungjong našel výherkyni. Spíše výherkyně, takže to bude den "Sungjonga a stylistek"

Úplně Něco Jiného?

17. dubna 2015 v 6:59 | Janixka |  Infinite
L se rozhodl, že nechce celý život ztrávit tím, že bude pořád jen připoutaný k rozvrhu. Nechtěl aby mu každý říkal. "Za deset minut tu budeš." a nechtěl mít organizovaný život od nikoho jiného, než od sebe. Rozhodl se tedy udělat něco, co nikdo nečekal. "Kluci našel jsem si brigádu." "A ty si myslíš, že to budeš zvládat s koncertama, tiskovkama a tak?" zeptal se ho nabroušeně manažer. "Nemusim to stíhat, kdy kde budu to si určím já." usmíval se L. "Ale je ti jasný, že..." když Dongwoo chtěl dokončit svou větu, Sunggyu ho zarazil a dal mu ruku před pusu. "Jen ho nech." pošeptal Sunggyu Dongwoovi. "A ví o tom, že takhle jeho čas nezabije to co miluje, což je zpěv, tanec a my, ale brigáda?" pošeptal Dongwoo Sunggyuovi. "Nech ho, ať na to přijde sám." L si našel brigádu v hotelové recepci. Jelikož se zajímal o finance a tak, postupně ho přeřazovali do účtárny. L měl tak málo času a energie na všechno co miluje a vůbec nic nezvládal, kromě toho, že když přišel domů, lehl si do postele a už se z ní do rána nezvedl. Ráno když se vzbudil byl ještě stále nevyspalí a nemohl s tím vůbec nic dělat. Po čase se kluci sešli u jeho práce po ránu. A když viděli jak vypadá a jak je z toho všeho zmožený, podali výpověď za něj. "Tak jsi asi konečně zjistil, že to že jsi s náma ti nezabírá tolik času, ale to že vůbec něco děláš. A my se to snažíme ještě co nejvíce omezit, aby jsme nemuseli být právě v takovémhle stavu." Smál se Dongwoo pobaveně Sunggyuovími větami. Pak se najednou zarazil. "Řekl jsi že mu to budu moct říct já." V tom vybuchli smíchy všichni ostatní. Dongwoo to nevydržel a začal se smát s nimi své "blbosti". Kluci, a hlavně L konečně pochopil, že to s tou druhou prací neměl vůbec zkoušet. "Milý L. Mohlo to dopadnout hůř. Jenže ty nás nikdy neposloucháš a pak to takhle dopadá co?" smál se Hoya a chytl L za rameno a přitáhl k sobě. Pak mu dal ruku kolem krku a přitlačil. Všichni věděli, že když L někdo jen lehce přidusí, tak se začne nekontrolovatelně smát. A jak bylo předpokládáno, L se začal smát z lných plic, jak jen mohl, když ho Hoya přidušoval. Pak ho Hoya pustil a L se přestal smát. Jenže při pohledu na ostatní jak tam pobaveně koukají na zrudlého L který byl naprosto bez dechu, začal se smát znovu a tentokrát začal nabírat svou barvu. V tom skočil Hoyovi do náruče jako princezna a to teprve byl pořádný výbuch smíchu. "Ale příště mě musíš varovat "taťko"." uculil se L a pokračoval ve smíchu.

Zpoždění

17. dubna 2015 v 6:59 | Janixka |  Infinite
Woohyun se rozhodl jet vlakem domů. Další den měl totiž ve vedlejším městě jejich koncert. "Ale vyjeď radši hodinu před tím koncertem, je ti to jasný." upozorňoval Sunggyu. "Jo, je mi to naprosto jasný. Nikdy mi nic nebylo jasnější." Druhý den Woohyun opravdu vyjel o hodinu dřív. Najednou mu ve vlaku zazvonil telefon. "Tak co Woohyune jak jsi na tom?" "Zatím mám zpoždění 15 minut." Sunggyuův hlas se začal chvět. "No doufejme že se to ještě nezvýší." Strachoval se Sunggyu o to, aby na koncert Woohyun dorazil včas. Po půl hodině mu volal znova. "Jak jsi na tom teď?" zeptal se se strachem z toho, co z něj vypadne. "přidalo se ještě 30 minut ale pořád to stíhám." "Jasně Woohyune, pořád to stíháš." Sunggyu byl jako na jehlách. Po pěti minutách mu Woohyun volá. "Sunggyu jakto že když je to město hned za rohem, tak jakto že je zpoždění hodinu a půl a já nestíhám?" Volal ustaraný a brečící Woohyun. "To bude v pořádku Woohyune." uklidňoval ho Sunggyu. "Ne nebude. Já nestihnu náš koncert na který jsem se tak těšil. Moje máma vyrazila ráno nakoupit a říkala že tam rovnou zůstane. Takže ta už tam je a čeká na mě. A já trčim v buse, který tam přijede za 10 minut." Plakal Woohyun dál. "Počkej, ty přijedeš za 10 minut?" zeptal se Sunggyu. "Jo." "Tak to je skvělí, do tý doby budem s fanouškama jen kecat ale ty si pak musíš pošpíšit a ať to s tím makeupem nepřehání, ještě bude příležitost aby tě pořádně nalíčili a vlasy ať ti jen trochu upravý, nemusíš být zrovna Miss." usmál se Sunggyu. "Kluci jdeme na jeviště." zakřičel na ně manažer. "Woohyune doraž co nejdřív a pak prostě přijď na scénu ano? Musím jít zabavit fanoušky tlacháním tak se zatím měj." usmál se Sunggyu trochu pobaveně z této situace, ve které se vyskytli. Woohyun přijel během pěti minut a maskérkama na sebe nenechal ani sáhnout. Převlíkl se a běžel na druhou stranu než byli kluci. Na kluky už tlačili, aby začali zpívat a tak kluci museli začít, ale dali tam jen hudbu tím pádem na Woohyunovo sólo mělo být ticho ale ozval se Woohyun a pomalu šel ke klukům jako takové překvapení večera. Sunggyu jakmile Woohyun přišel k nim na pódium tak ho praštil a nedozpíval ani své sólo protože se začal strašně moc smát a pak se písnička utla, protože všichni Infinite členi po sobě začali skákat až udělali takovou kopici ze sebe samích.

Lekce Piana

17. dubna 2015 v 6:58 | Janixka |  Infinite
Sunggyu se rozhodl být více prospěsný lidem. Ale samozřejmě ne zadarmo, protože ti lidi kteří tam přijdou si nebudou vážit jeho pomoci, pouze budou rádi, když "zabijou" nějaký čas. Nevymslel ale nic. Nic ho nenapadalo až nakonec přišel na jeden nápad. Lekce piana. "A oficiální název bude Sunggyuova škola piana." Kluci z toho byli překvapení. "To si děláš srandu? My máme co dělat, abychom se naučili jen choreografii, pak to ještě musíme nějak skloubit s textem a ty se chceš ještě na celý dny vypařit, kvůli nějakým harantům, kteří tě tam budou třeba jenom očumovat a třeba se nepůjdou ani učit ale jen koukat na hezkýho, sladkýho ale hlavně slavnýho učitele." Rozčiloval se tam manažer. "My?!" zeptal se nabroušeně Hoya. "Tak vy no." Nezamlouval se mu Sunggyuův nápad, protože při jeho hodinách nechce aby ho někdo rušil, nebo aby ho hlídala ochranka. Nikdo tam nesmí být, pokud se nebude chtít učit. Sunggyu četl z přihlášek jednotlivá jména a ve školní učebně, kterou si pronajal se mu hlásili jeho noví žáci. Byla tam jedna osoba, kterou tam v žádným případě nečekal. Sunggyu četl jména a nakonec přečetl jméno i jednoho chlapce, který tam seděl mezi ostatními studenty, se slunečními brýlemi na očích, se světle modrým trikem, přes které byla jen tak letmo hozená kožená černá bunda sladěná s černými roztrhanými džíny. "Zelo" přečetl Sunggyu jméno. "Zde." ozval se žák poslušně a i přes brýle tmavé jako noc bylo poznat, že jeden kouká druhému do očí a ani jeden neuhýbal pohledem. Když začínali hrát jednotlivě ti, co už něco zvládali, Zelo, ze skupiny B.A.P to zvládal prvotřídně. "Zelo proč ty jsi tady?" zeptal se mile Sunggyu. "Protože potřebuju pomoc učiteli Sunggyu." odpověděl Zelo slušně a příjemným a trochu smutným hlasem. Sunggyu byl nadšený, že mu začínají říkat "učitel" a tak se neubránil úsměvu. "Zelo a s čím potřebuješ pomoci?" Sunggyu byl zvědaví na Zelovu odpověď. "Já to neumim popsat ale poslouchej." Zelo se zarazil. "Pardon, prosím poslouchejte pane učiteli." Zelo se snažil nezničit první dobrý dojem, protože se předtím nikdo z B.A.P ještě s nikým z Infinite nesetkal na více než minutu aby jeden druhému popřáli hodně štěstí, nebo si gratulovali k vítězství v nějaké soutěži. Zelo tedy začal hrát na piano písničku Only Tears od skupiny Infinite. Sunggyu se zarazil s jakou lehkostí to hraje a nevěřil tomu že jeho písničku hraje lépe než on sám. Zelo se najednou zarazil protože udělal drobnou chybičku. "Tady to zvorám pokaždý, ale já už do dál nezvládám pane učitleli, pomůžete mi?"Za rohem koukali B.A.P jak se jejich nejmladší člen snaží. Sunggyu si přisedl k Zelovi a hráli spolu písničku od začátku, ve chvíly kdy se Zelo měl "zarazit" mu Sunggyu prozradil jednu jeho malou fintu, kterou řekl jen svému nejmladšímu bráškovi Sungjongovi. Infinite v tuto chvíly přišli a byli na opačné straně učebny a koukali tam přes okna. "Ještě že nejsou v druhým patře co?" dělal si srandu L. Všem se chtělo se strašně smát ale Sunggyu se naklonil a pošeptal Zelovi něco, co ani jedna ze skupin neslyšela. B.A.P si všimli Infinite a naopak, kývli na sebe, jako co si to šeptají, ale od každé skupiny byla tatáž reakce, a to pokrčení rameny. "Nepřemýšlej, prostě hraj, vzpomeň si na to, jak ta melodie pokračuje a hlavně nesundavej prsty z piana, pak to dáš a nezarazíš se." to byla rada, kterou Sunggyu dal Zelovi. Nakonec to bylo tak, že kluci dohráli písničku spolu a když zkončila hodina, obě dvě skupiny se sešli a jednotlivě se představovali a pak leadeři představili své krupiny. Tím bylo na světě další přátelství.